Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 7. března 2017 v 16:35 | Reagovat

Ano, bývalo to podobně nápadité. Člověk byl nakonec rád, že v jednu hodinu mohl do jídelny, učně jsme pustili domů a jely referáty, chlebíčky se zákusky podávané ozástěrovanými vrchnostmi. Byly i ty ručníky; jednou i toaletní papíry, pro které jelo učilištní auto až do Prahy ;-)

2 Alka Alka | E-mail | 7. března 2017 v 16:46 | Reagovat

[1]: Áááááno. A dneska ani to ne, a ještě blbý kecy...anebo si na Tebe k MDŽ někdo vzpomene? Anebo nemusí, páč jsi slavena dnes a denně ... a tak? Kitty, já jsem prostě jen zavzpomínala.

3 Alka Alka | 8. března 2017 v 0:43 | Reagovat

[1]:Jo - a dát mi zaměstnavatel k MDŽ toaleťák, tak si vůbec neumím představit, kam bych ho poslala. Zaměstnavatele.
Já vím, že se říká, jak toaleťák nebyl...asi nebyl. Já ho kupovala co 14 dní a vždycky byl. Buď v drogerii, nebo v papírnictví. A to až tak, že jen zcela výjimečně jsem musela koupit ten skládáný, ten nebyl ani na to h.... 8-)

4 Kitty Kitty | Web | 8. března 2017 v 7:39 | Reagovat

[3]: On opravdu když toaleťáky nebyly běžně k dostání, jeli jsme s manželem na filatelistickou výstavu do Prahy a tam ho měli. Před odjezdem jsme vystáli frontu a vezli jsme domů 16 (ŠESTNÁCT) rulek. Potom jsme to rozdávali po rodině a zmámým. Podruhé jsme koupili toaleťák na letní slavnosti na zámku v Rájci. To fakt bylo, že nebyl! Vy ve městech jste toho určitě měli víc ;-)

5 Alka Alka | 8. března 2017 v 8:13 | Reagovat

[4]:Já Ti věřím. Takhle znám čtvrteční fronty před knihkupectvím, když vycházela nějaká dobrá detektivka.
A neexistovalo zboží (od froté ponožek v 70. letech, přes banány a kdeco), které by se u nás nedalo koupit na RDS = Radostné dny Stalinovců, tedy výročí předání chemických závodů lidu ČSR, což bylo začátkem července; a pak na Den horníků = to bylo taky fšechno...

6 Jana Jana | E-mail | 8. března 2017 v 11:19 | Reagovat

Zažila jsem v letech 1983 - 1989 na Slovensku opravdu pěkné oslavy MDŽ. Zaměstnavatel + ROH na pátek zorganizovali zábavu v nějakém podniku, objednali živou hudbu, ženské se vyfikly, dostaly jsme hezkou kytičku, oběd, občerstvení, pokecaly, popily.... odpoledne přišli kolegové z práce, zatancovali jsme si, zazpívali...joj, bylo dobre! Manželové doma hlídali děti. Jen jednou, to   mělo být tiché (zrovna umřel v SSSR gen. tajemník ÚV Antropov (?)). Ale jak jsme tak byli "uzavřená společnost", tak jsme to nakonec stejně rozjeli....

7 Alka Alka | 8. března 2017 v 13:36 | Reagovat

[6]:Já jsem takhle s kámošem trsala, když umřel Brežněv. Konečně jsme našli termín, kdy jsme oba měli čas (spolužák z gymplu), dali si spicha  v nedaleké vinárně - a vono "smutno". Barman se nicméně nechal překecat a hudba z magiče se tiše linula...

8 Jana Jana | E-mail | 8. března 2017 v 21:25 | Reagovat

Holka, kdy to bylo, to si ani já nepamatuji. Ale muselo to být někdy po r. 1978, to jsem takhle byla na jaře na vyšetření těhulky v břevnovské poliklinice, já už tam rozcapená, pan doktor odložil cigaretu, jal se mne vyšetřovat a přitom mi vyprávěl, jak jeho nezletilý syn se sádrou na noze musel se školou zrovna ten den nastoupit na tehdejší Leninovou třídu  (od letiště) a vítat soudruha. No, zasmáli jsme se oba a já tiše inhalovala. Pírče, se mnou to máš těžký, na každé něco mám (a pamatuji si to proto, že to bylo jedinečné a neopakovatelné).

9 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 8. března 2017 v 22:40 | Reagovat

Krásné vzpomínky. Hele, u nás se to dnes slavilo "po italsku". Kytice akácie a stávka veřejné dopravy, škol a školek, úřadů atd. Jinak v tom, že máš u zadele, co kdo zakáže nebo přikáže, v tom ti hodně rozumím.

10 beallara beallara | Web | 9. března 2017 v 20:16 | Reagovat

Jééé, já bych si dala takový ten echt socialistický polárkový dort, který jsem jedla naposledy před revolucí, neměl chybu a nic ho nenahradilo.
Jsou to nádherné vzpomínky a střípky na muže, který ty nanukáče nosil, když mohl.
Já jsem pracovala jako sestra  a dostavali jsme cibulák a mohli jsme si i vybrat, heč.
Já osobně jsem pro slavení všeho, co člověka baví, má chuť a hlavně, někdy si toho všimnou i ti v blízkém okolí.
Takže já se těším na přáníčko ke dni matek :-)  :-)

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. března 2017 v 20:54 | Reagovat

Já jsem, prosím pěkně, k MDŽ dostala kytku od synka a pohár od drahého a princezničky.
No jo, nanukáč, mandarinkový kompot, domácí šlehačka...  
Mňam :-)

12 Alka Alka | 10. března 2017 v 6:53 | Reagovat

[9]:No vidíš, akácie - tu jsem v životě nedostala. Já jsem v téhle době na frézie (teď ovšem přemrštěně drahý).

[10]: Jak cibulák tak dokonce na výběr - no to bych bohapustě záviděla. Na "socialistický" nanukáč, stejně jako na eskymo, vzpomínám se slzou v oku. ;-)

[11]: Ano, tomu věřím, že to bylo mňam. Mňam ovšem je i to, že se konalo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.