K MDŽ chci nanukáč

7. března 2017 v 16:02 | ALKA |  Společnost a já
Mezinárodní den žen jsem "slavila" bez ohledu na režim. Stačilo mít kolem sebe chlapy. Dokud žil můj pán a vládce (letos to bude 21 let, co umřel), tak jsem mu včas říkala: "bude MDŽ, koukej mi koupit nanukovej dort". (Ten mi ostatně musel přinést i po porodech.)
Nanukový dort si na MDŽ už 26 let kupuji sama - můj pán a vládce byl před smrtí pár let ochrnutý… Což neznamenalo, že budu bez nanukáče; stejně jako, že nanukáč chci od dětí. Nechci. Od těch chci přání ke Dni matek - taky furt. Ještě než jsem v roce 1984 vrhla 2čata, říkala mi známá: "Hele MDŽ může slavit každá, my matky máme navíc Svátek matek."


Každé slavení se hodí. Ale to mezinárodní bylo jaxi posvěcené a v minulém režimu slavené. Dokonce si vzpomínám, jak jsem dostala dárek od ROH k MDŽ. Teda od odborářů jsme k MDŽ dostávaly dárky imrvére, sem tam dokonce i užitečné. Jednou jsme dostaly ručníky.
Já jsem patřila pod ROH při ONV. (Hele to není Mládkova písnička o zkratkách, byť těm, kteří netuší, pravím: Revoluční odborové hnutí = dneska odbory a máte pro ně hafo různých zkratek, protože je hafo různých odborů; ONV byl okresní národní výbor a nebudu se rozepisovat, co je, resp není to dnes a jak to funguje = to by byl děs.)
Zkrátka někdy v polovině 80. let jsme k MDŽ od zaměstnavatele ONV dostaly tři ručníky. Hele ženský, co si budeme povídat, není moc věcných darů k MDŽ, které by byly lepší, než ručník.
No ne tak tehdá na ONV. Páč některá dostala ručníky růžové, jiná modré, další béžové - co budu povídat: ručníky dostaly i slepice, které byly nespokojeny s barvou.
Rok na to nám zaměstnavatel dal všem stejný dárek. Takovou A5 krabici, v níž byly brožurky jak plést, vařit a bla bla bla domácí práce. A já napsala fejeton, jestli to se mnou zaměstnavatel fakt myslí vážně. Jestli chce, abych pracovala, nebo by raději byl, kdybych byla doma pletla, háčkovala, kytky a bylinky pěstovala…a vlastně jsem se skoro zachovala, jak ty slepice rok přede mnou, jimž vadila barva ručníku.
Pak přišel listopadový převrat 1989. Tuším, že hned 1990 OF vyhlásilo, že žádné MDŽ není.
Co mne se týče, je mi šumafuk, co kdo vyhlásí anebo zakáže. A tak, jak jsem za předchozího režimu slavila Svátek matek, tak jsem po roce 1990 slavila MDŽ.
Nejlepší to bylo v cca 1994 - 1995. Prostě mě v některém tomto roce vzala krční páteř, hlavinka mi padla vlevo, neb tam bolela méně, a přišlo MDŽ, takže jsem si vzala šaty (běžně chodím, jakož jsem i chodila, v džínách) a veselila se skrzevá mezinárodní svátek…
Každej, kdo mě ten den v práci potkal, se zeptal, co mi je - ta doleva padlá hlava byla nepřehlédnutelná. A já vysvětlila, že: mám v háji krční páteř, ale chvála bohu mi hlava aspoň padla vlevo, když už mám to MDŽ, který pravičáci - přesto že je mezinárodní - chtěli zakázat.
A jo - zejtra si ten nanukáč půjdu koupit. Zavzpomínám na svého pána a vládce. A na MDŽ.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 7. března 2017 v 16:35 | Reagovat

Ano, bývalo to podobně nápadité. Člověk byl nakonec rád, že v jednu hodinu mohl do jídelny, učně jsme pustili domů a jely referáty, chlebíčky se zákusky podávané ozástěrovanými vrchnostmi. Byly i ty ručníky; jednou i toaletní papíry, pro které jelo učilištní auto až do Prahy ;-)

2 Alka Alka | E-mail | 7. března 2017 v 16:46 | Reagovat

[1]: Áááááno. A dneska ani to ne, a ještě blbý kecy...anebo si na Tebe k MDŽ někdo vzpomene? Anebo nemusí, páč jsi slavena dnes a denně ... a tak? Kitty, já jsem prostě jen zavzpomínala.

3 Alka Alka | 8. března 2017 v 0:43 | Reagovat

[1]:Jo - a dát mi zaměstnavatel k MDŽ toaleťák, tak si vůbec neumím představit, kam bych ho poslala. Zaměstnavatele.
Já vím, že se říká, jak toaleťák nebyl...asi nebyl. Já ho kupovala co 14 dní a vždycky byl. Buď v drogerii, nebo v papírnictví. A to až tak, že jen zcela výjimečně jsem musela koupit ten skládáný, ten nebyl ani na to h.... 8-)

4 Kitty Kitty | Web | 8. března 2017 v 7:39 | Reagovat

[3]: On opravdu když toaleťáky nebyly běžně k dostání, jeli jsme s manželem na filatelistickou výstavu do Prahy a tam ho měli. Před odjezdem jsme vystáli frontu a vezli jsme domů 16 (ŠESTNÁCT) rulek. Potom jsme to rozdávali po rodině a zmámým. Podruhé jsme koupili toaleťák na letní slavnosti na zámku v Rájci. To fakt bylo, že nebyl! Vy ve městech jste toho určitě měli víc ;-)

5 Alka Alka | 8. března 2017 v 8:13 | Reagovat

[4]:Já Ti věřím. Takhle znám čtvrteční fronty před knihkupectvím, když vycházela nějaká dobrá detektivka.
A neexistovalo zboží (od froté ponožek v 70. letech, přes banány a kdeco), které by se u nás nedalo koupit na RDS = Radostné dny Stalinovců, tedy výročí předání chemických závodů lidu ČSR, což bylo začátkem července; a pak na Den horníků = to bylo taky fšechno...

6 Jana Jana | E-mail | 8. března 2017 v 11:19 | Reagovat

Zažila jsem v letech 1983 - 1989 na Slovensku opravdu pěkné oslavy MDŽ. Zaměstnavatel + ROH na pátek zorganizovali zábavu v nějakém podniku, objednali živou hudbu, ženské se vyfikly, dostaly jsme hezkou kytičku, oběd, občerstvení, pokecaly, popily.... odpoledne přišli kolegové z práce, zatancovali jsme si, zazpívali...joj, bylo dobre! Manželové doma hlídali děti. Jen jednou, to   mělo být tiché (zrovna umřel v SSSR gen. tajemník ÚV Antropov (?)). Ale jak jsme tak byli "uzavřená společnost", tak jsme to nakonec stejně rozjeli....

7 Alka Alka | 8. března 2017 v 13:36 | Reagovat

[6]:Já jsem takhle s kámošem trsala, když umřel Brežněv. Konečně jsme našli termín, kdy jsme oba měli čas (spolužák z gymplu), dali si spicha  v nedaleké vinárně - a vono "smutno". Barman se nicméně nechal překecat a hudba z magiče se tiše linula...

8 Jana Jana | E-mail | 8. března 2017 v 21:25 | Reagovat

Holka, kdy to bylo, to si ani já nepamatuji. Ale muselo to být někdy po r. 1978, to jsem takhle byla na jaře na vyšetření těhulky v břevnovské poliklinice, já už tam rozcapená, pan doktor odložil cigaretu, jal se mne vyšetřovat a přitom mi vyprávěl, jak jeho nezletilý syn se sádrou na noze musel se školou zrovna ten den nastoupit na tehdejší Leninovou třídu  (od letiště) a vítat soudruha. No, zasmáli jsme se oba a já tiše inhalovala. Pírče, se mnou to máš těžký, na každé něco mám (a pamatuji si to proto, že to bylo jedinečné a neopakovatelné).

9 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 8. března 2017 v 22:40 | Reagovat

Krásné vzpomínky. Hele, u nás se to dnes slavilo "po italsku". Kytice akácie a stávka veřejné dopravy, škol a školek, úřadů atd. Jinak v tom, že máš u zadele, co kdo zakáže nebo přikáže, v tom ti hodně rozumím.

10 beallara beallara | Web | 9. března 2017 v 20:16 | Reagovat

Jééé, já bych si dala takový ten echt socialistický polárkový dort, který jsem jedla naposledy před revolucí, neměl chybu a nic ho nenahradilo.
Jsou to nádherné vzpomínky a střípky na muže, který ty nanukáče nosil, když mohl.
Já jsem pracovala jako sestra  a dostavali jsme cibulák a mohli jsme si i vybrat, heč.
Já osobně jsem pro slavení všeho, co člověka baví, má chuť a hlavně, někdy si toho všimnou i ti v blízkém okolí.
Takže já se těším na přáníčko ke dni matek :-)  :-)

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. března 2017 v 20:54 | Reagovat

Já jsem, prosím pěkně, k MDŽ dostala kytku od synka a pohár od drahého a princezničky.
No jo, nanukáč, mandarinkový kompot, domácí šlehačka...  
Mňam :-)

12 Alka Alka | 10. března 2017 v 6:53 | Reagovat

[9]:No vidíš, akácie - tu jsem v životě nedostala. Já jsem v téhle době na frézie (teď ovšem přemrštěně drahý).

[10]: Jak cibulák tak dokonce na výběr - no to bych bohapustě záviděla. Na "socialistický" nanukáč, stejně jako na eskymo, vzpomínám se slzou v oku. ;-)

[11]: Ano, tomu věřím, že to bylo mňam. Mňam ovšem je i to, že se konalo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama