Proč jsem netykavka (totiž mně netykat)

23. listopadu 2016 v 15:56 | ALKA |  Společnost a já

Já mám s tykáním fakt problém. Chápu, že je to můj problém, ale mám jej proto, že:
Před mnoha a mnoha lety mi bylo sděleno, že "my, soudruzi, si tykáme". Nepřizpůsobila jsem se a užila jsem si skrzevá to něco držkových… Průběhem mnoha let. Od fakulty po zaměstnání…

Před o něco méně mnoha a mnoha lety mi zase řekli, že "my, odboráři si tykáme". No k tomu jsem měla ještě méně vstřícný přístup.

Já si prostě bezproblémově tykám jen s lidmi, s nimiž "jsem pásla husy". Čili známe se od mala, nebo ze základky, z gymplu, VŠ - zkrátka z doby, kdy jsme byli všichni mladí a běžně si tykali ( jakože pásli spolu husy).


"My, soudruzi" jsme si začali tykat na VŠ - neb jsem psala prezenční listinu na schůze, s podpisy ji dávala předsedovi ZO KSČ a vcházela se slovy "Dobrý den, nesu Vám prezenční listinu".

"Čest práci, soudružko" pravil předseda výboru zdejší= tehdejší místní organizace KSČ a dodal " tykáme si".
No viděla jsem ho prvně v životě - bohužel ne naposledy - takže jsem to upozornění přešla jak velké širé rodné lány. A netykala jsem.

Pak jsem byla netýkavkou v prvním zaměstnání. Hned dvakrát. Nejdřív mi tykala předsedkyně MěstV KSČ.
Jsem k ní hupla pracovně a hned jsme se střetly - ve finále jsem stále zdravila "dobrý den" a ji nechala, babu, ať mi tyká.
Pak při volbách (někdy na přelomu 70. a 80. let minulého století) zas předseda OV NF měl dojem, že není důvod, proč mi vykat. Jednak byl "v pozici", druhak byl starší než já, treťjak "znal mého tátu". No tak to sorry, vole, error- já byla máma tříletého dítěte a někdo, koho neznám, mi jen tak tykat nebude.

Takže jsem vlastně měla různé střety - bacha nebrala jsem to jako problémy - s tykáním i za komančů.
Páč když jsem byla zaměstnaná ve firmě, kterou vlastnili Američani, tak v ní jistěže s tykáním problém být nemohl. You you.

Až zase tady na blogu. Všichni blogeři si tykají. Mi bylo obecně sděleno. Udělejte, prosím, u mne výjimku. Já to znám tak, že "všichni soudruzi si tykají", ba i "všichni odboráři si tykají" - a já jsem si netykala ani SE VŠEMI SOUDRUHY, natož pak SE VŠEMI ODBORÁŘI.

Jo - dovolila jsem tykání "userce", Kitty, mezičasem Ježurce (- to bylo výjimečné, neb náhodné), teď Lucce z Itálie.
A jo - klidně mi v komentářích tykejte i vy ostatní - já zůstanu u vykání.

Ale - nezlobte se, neberte to osobně: já jsem fakt v tomto směru NETYKAVKA.

P. S. Tak žvanivá, jak v tomto listopadu, jsem zatím nebyla. Takže v prosinci ode mne nic nečekejte. (Leda bych se nějak vytočila, což nehodlám.)

A PROTO: VESELÉ VÁNOCE A DO NOVÉHO ROKU VŠECHNO, CO BYSTE CHTĚLI.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 23. listopadu 2016 v 20:00 | Reagovat

Aluš, to zírám. Jediná mezi fšemi ti můžu tykat? Popravdě, lidi to u mě znají, taky si dám na čas a sbírám odvahu, než někomu tyknu. Tady na blogu mi ale bylo vysvětleno, že je to tykací komunita, proto obecně nemám problém tykat i našim léty kvalitnějšími ;-) Jaksi si ani nevzpomínám, že bych na tebe nějak "valila", abychom si tykaly.
Ze všeho usuzuju, že jsme si sedly svým způsobem psaní... :-D

2 Alka Alka | E-mail | 23. listopadu 2016 v 22:43 | Reagovat

[1]:Neboj, někde v nějakém komentáři na mém nebo Tvém blogu to tykání(jeho dovolení) je. Tys "blogersky" tykala, já vykala, až jsme se dohodly; stejně jako kdysi s "userkou" a nyní s Lucií, co je tři roky v Itálii (tohle sousloví se mi líbí; jinak je to ten blog třirokynacestě - však víš).
Ale úplně nejhůř jsou na tom s tykáním mně zeťáci. Pět let je norma, než mně smí tykat a ještě chudáci nemají jak mě oslovovat. Páč - křestní jméno nehrozí; tím mě nesmí oslovovat ani vlastní děti, pro ně jsem maminka; pro zeťáky maminka nejsem - mají svou; pro ně jsem tchyně (oslovení, s nímž já problém nemám, chudáci zeťáci jo). Taky mi směli říkat "hele, Vy", teď smí "hele, Ty"...
Jo - až takhle to beru s tím tykáním. [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 23. listopadu 2016 v 23:09 | Reagovat

[2]: Au-maminka - já už vím! :-D

4 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 23. listopadu 2016 v 23:58 | Reagovat

Děkuji za vysvětlení, takhle mi to potom dává více smysl. Každopádně děkuji a vážím si toho opravdu moc. Já to právě zase s tím tykáním mám přesně obráceně. Ale to vysvětlím někdy později, je to dlooouhéé povídání. Drobně bych poopravila jednu "nesrovnalost" se kterou nevím jak naložit. Jsem tu 4,5 roku, za chvilku pět a potom...no, prostě jsem velice promyšleně vybrala jméno blogu :-D a nedošlo mi, že čas plyne a plyne. No, co už. Pokud to bude znamenat, že nezestárnu, bude to fajn.

5 Alka Alka | E-mail | 24. listopadu 2016 v 4:35 | Reagovat

[4]:Klídek - dokonce i já jsem pochopila, žes v Itálii déle než 3 roky a že je to prostě název blogu. Můj se taky jmenuje Alka-fejetony, což byl sice záměr, ale skutečnost už se taky vymkla...(Toho vážení si taky cením, ale přiznejme si - teda já přiznávám -  to netykání je jaxi moje úchylka.) ;-)

6 Naďa Naďa | E-mail | 24. listopadu 2016 v 7:06 | Reagovat

Ahoj, já s tykáním takové problémy nemám, i když někdy se mu taky úspěšně vyhýbám. Ale třeba tykání v komunitě mi přijde fajn - aspoň si nemusím pamatovat, jestli si s dotyčným tykám nebo vykám :)))

7 Jana Jana | E-mail | 24. listopadu 2016 v 9:39 | Reagovat

Ty, Ty, Ty ! :-)

8 Ježurka Ježurka | Web | 24. listopadu 2016 v 15:24 | Reagovat

No, to jsem si oddychla, ale kdybys mi to řekla včas, respektovala bych to. Já problém s tykáním nemám, zvlášť, když jsme plus mínus ve stejné věkové kategorii. Za mého mládí, i když jsem o pár let starší, tak to u nás nebylo tak kruté, nikdo mne to tykání nenutil. Tykala jsem vždy jen tomu, komu jsem chtěla. A je pravda, že ze začátku jsem taky koukala "jak puk", když mi začaly tykat -náctileté slečny, že je to tak normální. Ale vydýchala jsem to. Moc zdravím a vážím si tvé benevolence. :-D

9 Alka Alka | E-mail | 25. listopadu 2016 v 8:26 | Reagovat

[6]:Já tomu sice rozumím, nicméně holt jsem na "komunitní" tykání šprajclá, ať je to v komunitě odborářů nebo svazu zahrádkářů; tu blogerskou prostě toleruji... a vykám jí. Ty čtyři, s nimiž si tykám, si zatím pamatuju :D .

[7]: Máš kliku, že jsme spolu pásly husy... :-P

[8]: Mě taky přestali nutit, když jsem na zastávce tramvaje halekala na tajemnici OV KSČ ode mne asi 20 m daleko: "Cest práci, soudružko tajemnice!" (Iritovat někoho zcela regulérním způsobem až chvályhodným chováním jsem uměla vždycky. ;-))

10 Marie Marie | 25. listopadu 2016 v 22:11 | Reagovat

Ali, tak to jsme na tom úplně stejně, já s tím mám taky velkej problém.  Mě zase šíleně štvali "kádrováci", kteří nám v redakci úplně automaticky tykali.  Jednak z pozice síly, jednak z pozice "staršího" kolegy. Já na tom byla tak, že když jsem jela s Pavlínou Pastorčákovou z talentovek z Prahy zase zpět domů, tak jsem jí celou cestu vykala - a tykání začalo až potom, co jsme spolu, stejně jako s Tebou, popásly husy na koleji:-) :-)

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 27. listopadu 2016 v 14:49 | Reagovat

Tak tady je jádro pudla :-)
Ono ne že by to byl problém, sem tam někde píšu komentář bez jakéhokoliv oslovení pro případ, že bych mohla někde udělat něco špatně :-)
Tedy Vám budu vykat, protože na svém blogu se máte cítit dobře kvůli sobě a na mém proto, abyste nezanevřela na ubohou Baruš :-)
Já pamatuju, jak mi začal tykat šéf v mém přechodném zaměstnání.
A začal mi tykat proto, že se snadněji říká "ty vole" než "vy vole"...
Byla jsem uražená, přeci jen už jsem byla matka od dvou dětí a ne pubertální holčička, ale přeci jen jsem zvládla dotaz: "Jééé, my si tykáme?"
A pak jsem se koukla na papíry, co mi donesl a ona výpověď...

12 Alka Alka | E-mail | 29. listopadu 2016 v 10:17 | Reagovat

[10]: To jsem, Madlenko, ráda, že to cítíš úplně stejně jako já.

[11]: No tak to musela být pecka - tykačka rovnou s výpovědí... [:tired:]

13 Eliss Eliss | Web | 16. prosince 2016 v 15:24 | Reagovat

Každý to bere jinak, ale klidně Vám budu vykat...

14 Alka Alka | E-mail | 16. prosince 2016 v 17:25 | Reagovat

[13]:Fajn. A když budete tykat - taky mě to nezabije. Já zůstanu u vykačky, a Vás se to, doufám, nedotkne. ;-)

15 Alue Alue | 16. prosince 2016 v 19:28 | Reagovat

Mně vadí, když mi cizí lidé tykají osobně... automaticky, třeba jenom proto, že oni jsou senioři a já v produktivním věku. Za to bych střílela... Ale tady v komentářích mi to připadá zbytečně. Komenty jsou neformální, anonymní, absolutně to neřeším a taky tykám, protože je to jednodušší a milejší. Něco trochu jiného už jsou maily, tam radši vykám. :-)
Myslím, že člověk by si některé věci neměl brát osobně, speciálně ne za klávesnicí u počítače :D

16 Alue Alue | 16. prosince 2016 v 19:29 | Reagovat

... A jinak hezký článek, vždycky mě zaujme, když se povídá o době, kterou už jsem nezažila.

17 Anchor Anchor | E-mail | Web | 16. prosince 2016 v 19:38 | Reagovat

Pardon, jsem moc zvědavá, doufám, že se Vás to nedotkne - neměla jste někdy průšvih kvůli tomu nevzdání se vykání? O_O Zajímalo by mě, jak to brali hlavně komunisté! ???

18 Alka Alka | E-mail | 16. prosince 2016 v 20:01 | Reagovat

[15]: Já to jak v osobním kontaktu, tak v kontaktu virtuálním beru tak, že je to slušnost. Prostě Vás neznám, tak bych Vám tykat neměla.

[17]: Můj komentář 9, ad 8. Tak soudružka tajemnice ke mně v tramvaji přišla a řekla: "Alenko, když nejsem na stranické půdě, tak mě nemusíš zdravit Čest práci." ... a voprsklá Alenka řekla:
"Tak někdy jo, jindy ne?" A měla jsem pokoj.
A nikdy jsem z toho neměla spešl průser; anebo jsem to jako průšvih nebrala. Ovšem pár různých "koberečků" jsem zažila. I kvůli pozdravu Čest práci (na nějž jsem i na stranické půdě odpovídala JE-LI DOBŘE ZAPLACENA, TEDY ČEST - jistěže za komančů); a s tykáním - vykáním jsme pak s mnoha "soudruhy" dělali mrtvého brouka. Hele onikání je taky zajímavé. :-D

19 Ginger White Ginger White | Web | 16. prosince 2016 v 20:03 | Reagovat

S tím mám problém třeba v práci. Jsem zvyklá většinou lidem vykat a i mi to více vyhovuje. Kolegyně mi po dvou měsících nabídla tykání a já si na to ne a ne zvyknout. Hezký článek. :)

20 Alka Alka | E-mail | 16. prosince 2016 v 20:18 | Reagovat

[19]: Doufám, že Vaše kolegyně je starší (když tykání nabídla) a že "ji berete". Protože jinak to bude nepříjemné. (Tedy odhaduji podle sebe.) Jestli to je v poho - tak si časem zvyknete. A moc děkuji za souhlas = stejné pocity na tykačku.

21 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 16. prosince 2016 v 21:34 | Reagovat

Jejej - ještě, že to vím. ;-) :D

22 sw sw | Web | 16. prosince 2016 v 21:45 | Reagovat

Tak já hlavně vykám starším lidem, autoritám a všem, kteří mi sami tykání nenabídli. Ještě jsem nebyla v pozici, že bych o tom, jestli tykat nebo vykat, rozhodovala já. U mě je to projev úcty k danému člověku. I když je fakt, že v jistých případech tykání usnadňuje komunikaci, jako třeba zmíněné "vy vole", nebo právě v takovýchto diskuzích, kde šly formality dávno stranou...
Onikání je pro mě doteď obrovskou záhadou, každopádně Vám děkuji za zajímavý článek a taky přeji pohodové svátky! :)

23 Alka Alka | E-mail | 16. prosince 2016 v 21:47 | Reagovat

[21]:Hele doktorová,(sorry, vole, error), že víte CO PŘESNĚ?
Párkrát jsme se na jiných blozích setkaly(tuším, že u Baru a Kitty) a vždycky jsme si vykaly... Nebo ne? [:tired:]

24 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 16. prosince 2016 v 21:50 | Reagovat

[23]: No já si právě nejsem jistá - a možná jsem Vám tykala... Skoro všem tykám... Já už budu hodná! :-D

25 Alka Alka | E-mail | 16. prosince 2016 v 21:56 | Reagovat

[22]:Komu vykat máte správně nasměrováno - prostě každému, kdo s Vámi nepásl husy; jsem ráda, že vykání chápete jako projev určité úcty.
A buďte v klidu: "Vy vole" se dá říct úplně stejně jednoduše jako "Ty vole". Když to tak myslíte... ;-)

26 Alka Alka | E-mail | 16. prosince 2016 v 21:59 | Reagovat

[24]: Dejte mi půl roku a já Vám tykání dovolím  (teda jestli o to vůbec a natož za půl roku budete stát.) ;-)

27 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 16. prosince 2016 v 22:01 | Reagovat

[26]: Tak já Vás beru za slovo a píšu si to do kalendáře. :D :D :D

28 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 16. prosince 2016 v 22:07 | Reagovat

[26]: Za 182,5 dní - (1/2 dne jsem Vám pro jistotu dala k dobru), takže 17. června 2017, tak nezapomeňte! :-)

29 Alka Alka | E-mail | 16. prosince 2016 v 22:16 | Reagovat

[28]:Doktorová - než mě zabijou Vaše počty - počtěte si, že jsem vlastně HODNÁ :
http://alka-fejetony.blog.cz/1612/me-pocitadlo-se-boji-me-dcery

A abyste to ocenila (byť netuším, proč si chcete tykat), tak : písněte, kolik Vám je (mejl: alenka.alka@gmail.com) a taky proč si nevykat...blogerská komunita...? To Vám musí být jasné, že pro mne důvod není. ;-)

Ale - vzhledem k těm počtům - jsem si jista, že toho data dožiju, ale kdyby ne - tak viz shora, písněte a budeme si tykat. :D

30 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 16. prosince 2016 v 22:26 | Reagovat

[29]: Když byste se odpovážila umřít, já Vás vzkřísím. ;-) Mail už Vám přiletěl. :-) A teď si jdu číst Váš článek. :-)

31 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 16. prosince 2016 v 22:32 | Reagovat

[30]: No, češtinářky jsem zaperlila, mělo být kdybyste (a mně se to zdálo divný), tak snad to Vaše očko přežije. :-)

32 Čerf Čerf | E-mail | Web | 16. prosince 2016 v 23:07 | Reagovat

Myslím, že každý má mít možnost si říct, co právě jemu vyhovuje. A jako muž to mám ulehčené v tom, že případný návrh na tykání je právem dámy :-).

33 Alka Alka | E-mail | 17. prosince 2016 v 5:32 | Reagovat

[32]:Ulehčené to máte proto, že jste slušně vychovaný... byste možná nevěřil co kluků o dvacet let mladších než já mi "nabídlo" tykání. (Jak zřejmo - marně. :D )

34 Dahaka Dahaka | Web | 17. prosince 2016 v 9:49 | Reagovat

Já mám s tykáním taky dost problém. Hlavně v práci. Ve všech jsem pracovala v kolektivu starších lidí, nad 40 let. A i když mě samotné už je skoro třicet, nedokázala jsem jim nikdy tykat, i když mě na to upozorňovali tolikrát.
"Tykej mi."
"Nemůžu, prostě mi to nejde."
Hold mě tahle maminka vychovala, ctít starší kolegyně. Dokonce jsem měla práci, kde i šéfová vyžadovala tykání a já jí celé tři roky zarytě vykala.
V nové práci mi opět kolegyně kolem padesáti, kterou jsem viděla druhý den: "A tak mi tykej ne?"
Promiňte, já bych ráda, ale fakt to neumím?

Opačnej problém mám i s tím, když někdo vyká mě. Já vím, že už mám roky na to, aby se mi vykalo? Asi? Ale přijde mi to strašně...brrr.
Sama se cítím tak na dvacet a proto když mi někdo vykne, tak si hned připadám jako mamina od rodiny, nebo důchodce. A taky všechny nutím, aby mi tykaly.

A další věc, na kterou jsem narazila ve velkoměstě, já hloupý neznalyý vidlák ze vsi...
Všechny strašně zajímá, zda jste slečna, nebo paní. A všichni to strašně hrotí. U nás na vsi se slečny a paní používali leda u doktora, a sem tam na úřadě. Nelíbí se mi ani jedno oslovení. Jistě, spadám do slečen, ale když se mě na to někdo otáže...
"Jste slečna nebo paní?"
"Jsem Aneta, prostě Aneta."

35 Daisy Daisy | Web | 17. prosince 2016 v 15:24 | Reagovat

Dnes jsem asi 5x viděla upoutávku na tento článek a nerozklikla, ale pak jsem si říkala, proboha jak s tím někdo může mít problém.. Začala jsem uvažovat a nic mě nenapadlo, tak jsem rozklikla. Naprosto vás chápu. Sice jsem se narodila až v 90. letech, ale znám z vyprávění od táty jak komouše nenáviděl a jak šel anarchisticky proti nim. Takže souhlasím s vaším vzdorem, proč je vám to nepříjemné apod. A budu vám vykat! :)

36 Marka Marka | Web | 17. prosince 2016 v 20:33 | Reagovat

Docela to chápu. Na internetu to může být ale pro mě problém - ve smyslu toho, že nedokážu vykat někomu, koho nevidím. Každopádně budu ohleduplná a nebudu tykat. Tudíž - mějte se krásně a taky vše krásné do nového roku.

37 signoraa signoraa | Web | 18. prosince 2016 v 0:22 | Reagovat

Mívala jsem podobný problém. Nejdříve mě šokovalo to, že v patnácti na střední škole nám profesoři vykali. Zvykla jsem si.
V zaměstnání jsem si tykala se stejně starou kolegyní a později s kolegou, se kterým jsem sdílela kancl. Těm starším, i když třeba jen o nějaký ten rok, jsem vykala. Starší kolegyně mi samozřejmě tykaly. Za komančů mně a kolegyni, se kterou jsem si tykala, vyslal šéf na výpomoc na úřad státostrany, kde jsme pomáhaly s kartotékou. První šok při vstupu do budovy - vrátný mi tykal. Tykali mi všichni a já nebyla schopná se s nimi bavit. Mluvila jsem podivným jakykem - "už je to hotovo, kde je další práce" - jen abych nemusela tykat. Pouze v polední přestávce jsem se bavila normálně s kolegyní, která tam byla vyslána se mnou, ale pracovala v jiné kanceláři. Práci, která byla původně plánována na dva týdny, jsem zvládla za jeden. Já, která jsem v životě ukecaná, jsem tady mlčela a radši pracovala. Jedinou výhodou této brigády byla místní kantýna, odkud jsem denně nosila kamarádům karton tvrdých Sparet, čabajky, uherák a další nedostatkové zboží. Samozřejmě, že mi kantýnská tykala! Já jen opět neurčitě mručela.  
Ale jak šel čas a i mně přibývaly roky, přestalo mi to tykání vadit. Nevadí mi, že si na blogu tykáme, naopak, jsem tomu ráda, protože jsou mi ti moji virtuální přátelé díky tomu bližší. V soukromém životě jsem nabídla tykání lidem podstatně mladším, než jsem já. Tykají mi i děti mých kamarádek, dnes už dospělí rodiče další generace. A dnes jsem byla na Vánoční trampské Barče a tam jsem si potykala s lidmi u stolu, i když jsem je viděla poprvé v životě. Trampové si všichni tykají a mně bylo příjemně.
Problém, který jsem mívala dříve, už dávno není. :-)

38 Víla Víla | Web | 18. prosince 2016 v 0:42 | Reagovat

Na blogu je mi to jedno, ale při osobní komunikaci mám raději, když můžu lidem vykat. Nejvíc mi vadí, když v přítelově rodině na oslavách polovině lidí tykám, druhé vykám... Kdo si to má pamatovat.
Když vezmu co vyhovuje mně, tak se mi líbí, když se mě někdo zeptá, jestli mi může tykat. Ještě jsem nikdy neřekla, že by mi to vadilo, ovšem pokud mi někdo cizí tyká bez optání, tak z toho rostu a arogantně tykám taky, i když je tomu člověku třeba o dvacet let více...

39 Kitty Kitty | Web | 18. prosince 2016 v 16:00 | Reagovat

[18]: k 15) Au, tak ti musím taky vykat. Protože jsme se fyzicky nepoznaly. Přesto bych ráda tykala - budu kvůli tomu muset zajet k vám domů? Nejsi tam sama, vaše město je přímo semeništěm blogerů, láká mě to - musím to zvážit. Zatím teda co? Vyk nebo tyk? :-?  :-P

40 naoki-keiko naoki-keiko | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 16:49 | Reagovat

Já jsem jednou v prváku na střední měla oslovovat angličtinářku křestním jménem, protože v anglosaském světě takhle přistupujeme i ke svému zubaři... no, nedostala jsem se přes to a stále to byla "paní profesorka", protože říkat někomu křestním jménem je za hranicí jakési formálnosti- alespoň pro mě. Ale nebyly z toho problémy. Asi jsem jenom trochu zpátečnická.
Zvykla jsem si, že mi lidi vykají i přes to, že mi nebylo ani dvacet a zjišťuji, že to po některých začínám i vyžadovat.
Na blogu je to s tykáním a vykáním dilema, protože jsem se zprvu začínala dostávat do kontaktu s náctiletými jako já sama a na ty starší (kterým bych v reálu v životě netykala) nenarážím tak často. A upřímně se snažím oslovování jakkoliv vyhnout.

41 Necroparanoia Necroparanoia | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 16:57 | Reagovat

Já to tykání mezi cizími lidmi taky nemám ráda. Nemám problém si tykat v kolektivu, kde jsme se na tom všichni dohodli, třeba jako táboroví vedoucí si tykáme všichni. Ale nesnáším například když komunikuji s lidmi přes internet, tak zejména starší lidi mají pocit, že když mi je jen dvacet, tak mi hned můžou tykat, protože oni mají nějakou univerzální moudrost věku a já ještě ne.

42 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 17:37 | Reagovat

Alko, tak já jsem s vámi ty husy určitě nepásla. S někým si tykám, s někým si vykám. Nwevadí mi, když mi někdo tyká, zvlášť, když je mi sympatický svbými názory. Mám k tomu jinou příhodu: Vedoucí v práci ve SME si chtěl se mnou tykat, prý jsme odboráři a soudruzi a pod. Řekla jsem mu na rovinu, nezlobte se, nějak mi to nejde, mám před vámi respekt- hotovo. Pak zase přišel nějaký příkaz, abychom si říkali všichni soudruhu, soudružko. Vím, že to vyšlo ode mne, jsem na to háklivá, aby mi někdo něco přikazoval, tak jsem všem navrhla- co kdybychom si říkali jmény a ti bližší si třeba i tykali, bez ohledu na věk. Dopadlo to tak, že i s ředitelem a náměstky jsem si klidně tykala a říkala jménem, jen snad o dost starší spolupracovnici jsem říkala Emilko, vy. Prostě opak než tady píšete.

43 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 17:38 | Reagovat

Za víceklepy se omlouvám.

44 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 17:42 | Reagovat

Jednou mi o deset let mladší kamarádka řekla  něco ostřejšího a já jsem na to reagovala: Jo  když jsi mi vykala, tak sis to nedovolila, viď. Ona reagovala: Já jsem to říkala, však jsem si na to tykání dost dlouho zvykala. Ono se lehčeji říká ty vole, než vy vole... :-D

45 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 17:52 | Reagovat

Po tomhle článku jsem zvědavá, jestli mi s ohledem na stáří budou všichni, kdo se se mnou osobně neznají vykat?! ;-)  O_O

46 Alka Alka | 18. prosince 2016 v 17:56 | Reagovat

[22]:Než nějaký můj popis bude pro někoho lepší, když si přečte Hostinec u Kamenného stolu. Tu pasáž, kdy spolu bráchové nemluví, takže si onikají. Uvidí se, že onikání je v jednotném, ale i množném čísle. Dokonce mi přijde, že je důraznější ( v tom, že se netyká), než použití infinitivu.

[34]: Nám tady chodí báječná pošťačka - tak o 25 let mladší než já. Ona mi říká slečno, já jí mladá paní a jistěže si vykáme... ;-)

[35]:Díky za pochopení.

47 Alka Alka | 18. prosince 2016 v 18:05 | Reagovat

[37]:Jistě - to je prostě ta "komunita". Pro změnu trampská. Já to chápu, leč na mém přístupu to nic nemění. :-)

[38]: Ano - to chápu, o tom píšu.

[39]: Ale blbost - my dvě jsme si opravdu v nějakém komentáři na blogu potykaly...jinak v Litvínově jsi jistěže vítána.

[40]: Jasně. Onikání a infinitivy. V poho. Každému co jeho jest. A co mu vyhovuje. ;-)

[41]: V životě by mě nenapadlo Vám tykat, dokonce i kdybyste stála přede mnou - o 40 let starší babou. Je pravda, že děckám  do 10 let - najmě pak s nudlí u nosu - tykám zcela bezproblémově; zatímco kdyby mi ona tykla, tak dostanou přednášku... :D

48 Alka Alka | 18. prosince 2016 v 18:10 | Reagovat

[42]:No není to tak úplně opak; rozhodně to však podporuje to mé - každý to, co mu je přirozené, druhého do tykání či vykání nenutit...

[44]: A to mně právě ne - když už jsem iritovaná tak, že chci někoho poslat do prdele - tak mi to ani při vykání nedělá problém. [:tired:]

[45]: A to je právě na Vás a na nich a na vzájemné domluvě... ;-)

49 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 18:31 | Reagovat

[48]: Tak já jsem stará baba, no fajn, to je ta úcta ke stáří? Vím, že ten komentář patřil někomu jinému, ale už ten výraz baba- to mi ani vlastní vnoučata nesměla říkat bába, jak je leckde zvykem. Bábi,bábinko, babičko, dokonce kdysi babča (podle pohádky v telce).  Ani to neberu, aby mi někdo v nemocnici či jinde říkal - bábi tak pojďte. Jsem pro cizí paní a hotovo.

50 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 19:01 | Reagovat

[49]: Vím, že jste to řekla o sobě, ale to je fuk. Mladým lidem také vykám pokud se neznáme třeba z kroužku, který jsem vedla. A stejně spíš vykám i když se diví, že je znám od malička. ;-)

51 Alka Alka | 18. prosince 2016 v 19:22 | Reagovat

[49]:Uvědomujete si, že ta baba bylo mé označení pro sebe! Si sama sobě můžu říkat, jak chci! A bude se mi vykat! A nerozčilujte se, vždyť s Vámi souhlasím!

[50]: Takže: jsme stejného názoru. Až se zklidníte, dočtěte si, že Vám přeju pohodový svátky!

52 Táňa Táňa | 18. prosince 2016 v 20:48 | Reagovat

Alko, mám na Vás dva všetečné dotazy.
Prosím, jak Vás smí oslovovat potencionální zeď, či snacha?

Dětem do 10ti let tykáte, sousedovic dětem po uplynutí této doby tedy začnete vykat?

53 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 20:58 | Reagovat

[51]:Já se nerozčiluji, to byla jen taková reakce pro zpestření. Hodně věcí už je mi totiž jedno...Kromě těch, které osobně znám a máme to domlvené, klidně budu vykat, jsem na to docela zvyklá.Také vám přeji pohodové svátky, u nás je to obvykle období ne moc klidných nervů- ne z mé strany. :-(  ;-)

54 nudistka nudistka | Web | 19. prosince 2016 v 9:54 | Reagovat

Osobně mám taky problém s tykáním. Na potkání každému netykám, v určitých případech si dokonce na vykání trvám. Mám ráda, když každý ví, kdo má jakou funkci nebo postavení především v práci, abych tykala nadřízenému nebo podřízený tykal mně, to ne. Ze zkušenosti vím, že to může přejít do rovin za hranou žoviálnosti a problém je na střeše. Nerada bych aby mě poslali do nikam, kam si :-D

55 Alena Alena | 19. prosince 2016 v 19:47 | Reagovat

Píši vám poprvé a ...souhlasím i nesouhlasím.
Já to na internetu v diskusích vedu různě, někde tykám, třebas když jsem chodila k Ružence, tam se mi zdálo, že jsme plus mínus podobného věku, tedy starší osoby...
Někde na internetu lidem vykám, když s nimi debatuji obecně a ne o osobních věcech (ve smyslu, co jsem dělala dnes, co jsem viděla v divadle.. a co zase prožili oni/ony - nemyslím tím nějaké osobní zpovědi. ;-) ).
Ale v rodině - tam je to problém. Sama jsem tchýni vykala celý život, a když jsem to nanesla tehdy ještě synově slečně, tak koukala... Dnes už snacha mi sice vyká, ale syn to stále řeší a tlačí na mne, abych jí nabídla tykání. A mně se nechce. ;-)
A s pojmenováním, to je taky potíž. Maminku má každý svou, ale má taky svou babičku, takže zatím mi snacha říká "paní XY", no a časem uvidíme. :-)
Já Vás, Alko, chápu, mně sice žádný soudruh netykal, protože jsem dělala na místech, kde se moc nevyskytovali, vykání a tykání má spíš u mě souvislost s jistou rezervovaností. Potřebuji prostě čas...! ;-)
Moc Vám děkuji za zajímavý a podnětný článek, se kterým mohu, při své povaze, jen souhlasit!

56 Alka Alka | E-mail | 20. prosince 2016 v 17:51 | Reagovat

[52]:Zeťák mi smí tykat a říkat tchyně, teď už babičko. A to po 5 letech, co se známe. Do té doby se mi vykalo a oslovovalo paní K. Totéž má potencionální zeťák - smí mi říkat "hele Ty", případně tchyně. Rovněž po 5 letech.
Děti myslím obecně z okolí a 10 let jsem zvolila proto, že později se těžko poznává, kolik puberťákům vlastně je. ;-)

[54]: Ano - v pracovním kolektivu, najmě když se vzájemně moc nemusejí, to může být dost problém.

[55]: Na rodinu zrovna reaguji, takže ano, souhlasím s Vámi, resp. souhlasíme spolu. Já jsem dokonce dlouho NEDOVOLILA tchyni a tchánovi, aby mi tykali...já jim taky léta vykala... [:tired:]  
Díky za komentář.

57 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 23. března 2017 v 19:11 | Reagovat

:D Kuk. :D Tak co, už začínáte pomalu litovat svého slibu? :D Dlouho mě nikdo tak nepobavil, jako Vy! A za to Vám Alko moc děkuju. :-)

58 Alka Alka | E-mail | 24. března 2017 v 7:34 | Reagovat

Tak helejte se Vy, tajemná doktorko, právě teď si 17. června pamatuji - což nic moc neznamená. Ale protože Vy mě v kalendáři máte, tak se připomeňte, buďte tak laskavá, a začneme si tykat. Zatím se mějte. ;-)

59 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 27. března 2017 v 22:18 | Reagovat

[58]: Copak, náhlý záblesk osvícení, který přebil i toho zákeřnýho Němce? ;-) :D
To víte, že se Alko připomenu. Už pro tu srandu. :D A doufám, že tykání neohrozí tok těch Vašich legrácek. :-)
Přeji Vám krásné sny. :-)

60 Alka Alka | E-mail | 28. března 2017 v 7:19 | Reagovat

[59]:Záblesk osvícení, který by přebil Sudeťáka, se bohužel nekonal. Bylo třeba se probrat komentáři a vyhledat... :D Ale zase - když jeden ví, kde najde... ;-)
Mé legrácky, jak tomu říkáte ( já někdy říkám sarkastické zhusta jedovky)to neohrozí.
I já Vám přeji krásné dny, sny a vůbec. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama