Na Kypru je i takhle (pel mel)

6. listopadu 2016 v 7:07 | ALKA |  Kypr sem, Kypr tam

Naposledy jsem ruštinu oprašovala loni na Kypru. To tam totiž - a výhradně ruská - "rebjata" ve věku 8 - 10 let skákala do bazénu v místě, v němž se nesmělo. A jistěže tak půl metru od hlavy plavajícího dospělého; což mně vadilo najmě proto, že plavu s dioptrickými brýlemi. Takže jsem v paměti lovila slovíčka na větu: Hele spratku, uděláš to ještě jednou a nebudeš se stačit divit. Ve finále jsem to přeložila jako "Slušaj, rebjonok, ješčo raz - i ty palučiš takoj…" V reálu a s použitím končetin by to vypadalo následovně - " Hele spratku" bylo doslova "Poslouchej, dítě" a následovalo v ruštině "ještě jednou a dostaneš takovej" a naznačila jsem rukou pohlavek a česky dodala ono "že se nebudeš stačit divit!"

Na konec jsem to nepoužila, neb jsem se v češtině dopracovala až k závěrečné větě "Kde máš fotra, spratku?!" a to rusky umím jen z té první a zcela nepodstatné části. Navíc jen co jsem se chtěla v ruštině vyřádit, tak jsem na ty tři spratky v bazénu nenarazila; nejspíš jejich rodičům skončila dovča.



Po rozpadu SSSR žije na Kypru v řecké části (která obnáší celkem necelých 900 000 obyvatel) trvale cca 40 000 Rusů, případně Ukrajinců - a další desítky tisíc tam jezdí na dovču, což v praxi znamená, že místy si tam lze připadat jak v Karlových Varech: dvojjazyčné nápisy, tedy řecky i rusky, jsou od půjčovny šlapadel, přes jídelníčky v restauracích, až po názvy obchodů.

(Tohle byl úryvek z kapitoly o dorozumívání, následuje úryvek z kapitolky "Stopovat se bojím")

Až zase takhle jednou - v červnu 2013. Na Kypru.

Disciplinovaně sedím na lavičce autobusové zastávky, abych si vyrazila do oblasti Pernera, v níž jsem byla před 32 lety na dovče. Na recepci jsem se zeptala, kde mi staví autobus a v kolik jede. Jezdí každých dvacet minut, ovšem v kolik je těch dvacet minut, se neví. Mám podrobnou mapu oblasti, vím, že pojedu asi 7 zastávek, lístek stojí 1,5 eura…tak co. Dokonce autobus vyhlížím z té správné strany - neboť na Kypru se jezdí vlevo, což je matoucí.

Jsem na zastávce asi pět minut, a i když je teprve před devátou ranní, začínám být dobře zplavená. Na sluníčku bude tak 30 stupňů. Zleva, kam nekoukám, neb autobus přijede zprava, uslyším kvílení brzd. A vzápětí sedím v autě s Michalisem, kterého odhaduji tak na 35 let maximálně. Otáčí auto do protisměru a vyrážíme do Pernery, ačkoliv předtím se řítil opačným směrem. Na večer mě láká k sobě domů do Aya Napy na večeři. Že prý bezvadně vaří, ovšem z práce přijde až v deset večer.

S úsměvem (bodejť, přece ho nenaštvu, bůhví kam by mě třeba odvezl) odmítám se slovy, že mi je 58 a jsem "happy married" (přece mu nebudu vykládat, že jsem 18 let vdova). Což mu nevadí. Pro sichra konstatuji, že mě v hotelu Pernera Beach čekají přátelé. On mě hladí po předloktí, že prej mám hebkou pokožku. Vzápětí se ujišťuje, že mám hebkou pokožku i na koleni. Odkládám mu ruku na volant a švitořím o vnoučatech. Vymlouvám se různě a téměř plynnou angličtinou. Sama žasnu, co se mi vybavuje slovíček.

Asi za deset minut vystupuji v Perneře a Michal má mé telefonní číslo. Páč jinak to vypadalo, že mě z auta nepustí. Moc jsem neodporovala, jen jsem se s úsměvem vymlouvala. Nechám se políbit na tvář a opakuji, že fakt nechci být "very good friend", že "only friend is enough".

Před desátou večer Michalis volá, že si mě tedy vyzvedne v hotelu a jedem´ na tu večeři. A já - místo abych byla celá radostná, že mě balí kluk skoro o polovinu mladší a ještě mi chce za sex udělat večeři a lejt do mne drinky a pak mě odvést zpět do hotelu - říkám, že mu sice děkuji za ranní odvoz do Pernery, ale rande pokládám za "bad idea" a že fakt ne.

Doma pak dětem říkám, že jsem jim z Kypru nic nepřivezla a že mohou být rády, že jsem případně nedotáhla nějakou venerickou chorobu.

Sama za sebe jsem zvědavá, kdy zase někomu vlezu do auta, páč mi sám zastaví. Protože stopovat, stopovat já se bojím.

(Je to z roku 2013 - zkopírováno z brožurky pro dcerušky "Střípky z dovolené".)

A něco aktualit z letoška.

Rusů a Ukrajinců tam jezdí na dovču stále hafo; ovšem i češští rodiče mají "spratky", dokonce už v předškolním věku. Naštěstí jsme malou Julinku potkávali jen někdy u snídaně; jejího tátu bych řezala dodnes (páč rozjívenost asi tříleté dívenky pramenila z jeho přístupu). Němci tam kupodivu uhulákaní nejsou, možná proto, že nejsou v takovém množství. A Švýcaři jsou disciplinovaní. Francouzi a Holanďani (tipuji-li správně jazyk) hledají evidentně relax, takže se podle toho chovají. Angličani si nejspíš váží klidu nejen obecně, ale i proto, že na Kypr létají ještě o hodinu déle, než my z ČR. Let z Británie - jak mi sdělil maník z Birmighamu, srazili jsme se na tom venkovním cígu při sváteční večeři - trvá přes 4 hodiny; z Prahy přes 3.

Taky jsem vyrazila do toho "vnitrozemního" Paralimni; po 35 letech. V roce 1981 to byla větší vesnice. Silnice byly spíš prašné než asfaltové, nejmodernější obchod byla prodejna aut, a nebyl to Chevrolet. Vím to proto, že ševroletů dodávek, resp. pikapů, tam jezdilo hafo a tahle prodejna byla někoho jiného.
V roce 2016 to pořád byla vesnice. Silnice sice byly asfaltované, ale tak nějak kde nic tu nic. Hlavní ulice byla asi 100 m dlouhá a byly na ní značkové obchody (Gucci a tak), ale to bylo vlastně všechno. Ke koukání byla jen radnice a kostel na náměstí. V poměru k tomu, jak se změnily oblasti Pernera a Protaras, jsem tady konečně pochopila, co se asi míní tím "bankrotem" Kypru.
I když ... V místní restauraci jsme s Erikou narazily na další Slovenku; přihlásila se k nám sama, když na stolku viděla krabičku cígár s tím, co způsobuje kouření - v češtině. Ani ona, ani majitel, který nám při odchodu mával, nevypadali, že se utápí ve starostech.

Zatímco v oblasti Protarasu, kde jsem po třech letech opět vegetila, se stavěly další apartmány, rozšiřovaly hotely, vznikly další sámošky a dokonce tu staví kostel. Pravoslavný, to se pozná, z betonu - to se ještě pozná. Snad ho aspoň něčím obloží. Je tu také spousta pozemků připravených na stavbu. Jak jsem byla pravila před třemi roky "Těm Kypřanům by někdo měl říct, že jsou v bankrotu; evidentně to netuší." Na rozdíl od naší veřejnoprávní TV.

Lidé jsou tu milí, vstřícní, komunikativní, přičemž obchodníci při těchto kladech nejsou vlezlí. No - nejeďte sem.Mrkající

(Čímž končím s Kyprem sem, Kyprem tam.)
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Maruš - Fukčarinka Maruš - Fukčarinka | Web | 6. listopadu 2016 v 16:10 | Reagovat

Alko, zasmála jsem se hned v úvodu, nejen děti, ale i dospělí sajúzáci jsou velmi hluční.Hrůza je sedět v jejich blízkosti při stolování. 8-O  :-)
Každopádně na Kypru muselo být prima. :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 6. listopadu 2016 v 16:59 | Reagovat

Evidentně víš, o čem mluvíš a o čem dnes Kypr je. Aspoň že jsi si to užívala a nic zvláštního jsi si domů nepřivezla. Pobavilo mě líčení toho modela a manévry, jak se ho nakonec zbavit :-D

3 Alka Alka | 7. listopadu 2016 v 6:53 | Reagovat

[1]:Bylo; dokonce ani těch prachů nelituju.

[2]: Lituju jen toho, že jsem si Michalise nevyfotila. Páč takhle se mi nemusí věřit, že to byl mladej ( a poměrně pěknej) chlap. Taky byl nejspíš celkem slušňák - sice bylo zřejmé, o co mu jde, ale "na pilu" zas až tak netlačil. No taky neměl čas, jel do tý práce na druhou stranu, než vezl mě... :-D

4 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 7. listopadu 2016 v 16:53 | Reagovat

Dnes mi volala Kitty, jestli tě neznám, prý jsi také z Litvínova. Nevěděla prý, že je tak velký, myslela si prý, že je to taková vesnice. :-D Tak jsem si te vygůglila, když jsi u ní na blogu neměla odkaz na tento svůj. Tak jsi od nás nebo ne? Já bydlím na PKH už 54 let. Zdravím.

5 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 7. listopadu 2016 v 22:42 | Reagovat

Haha, to si člověk vybaví slovíček na který by si v normální situaci nevzpomněl, co? Jinak já už hodně dlouho přemýšlím o tom, kdo vlastně zůstal bydlet v Rusku na Ukrajině a v Rumunsku. Je jich všude hrozně moc.

6 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 8. listopadu 2016 v 23:36 | Reagovat

Alko, dneska jsem si na vás vzpomněla a nebyla jsem daleko od použití vaší věty v ruštině....ale jsem si ji pamatovala jen česky :-D, tak jsem to vyřešila místním jazykem...to popudilo maminku dotyčného drzého smráděte, svůj poklad uchopila a odkráčeli společně šířit dobro jinam. Všimla jste si někdy, že rusové se, ať mluví jakýmkoliv jazykem, nezbaví svého přízvuku? Slyšela jsem dnes italštinu s ruskou výslovností :-D a je to faaakt hroznej zážitek.

7 Alka Alka | 9. listopadu 2016 v 4:24 | Reagovat

[6]:Ruština je zábavná i proto, že nemají H, takže vyslovují CH. Což mě málem zabilo, když jsem prvně mluvila s Ruskou anglicky, která furt něco "chev" a mně dost dlouho trvalo, než jsem pochopila, že to bylo "have". :D

8 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 8:18 | Reagovat

[7]: Tak to bych asi taky hned nepobrala :-D, cože mi to chce sdělit. Ale oni Italové na tom nejsou o moc lépe. Jednak výslovnost (také nemají H) a potom cpou všude určitý člen. Mými favority, kdy jsem opravdu vyprskla smíchy jsou. "Lokej" (L´OK - naštěstí OK nemá neurčitý člen) a larduer (hardware), potom ještě neanglická "Londa" (Honda) :-D :-D

9 Alka Alka | E-mail | 10. listopadu 2016 v 15:02 | Reagovat

[8]:Je to jasný - do té recepce na Kypru jdu s Vámi, resp. půjdu-li tam, Vy se mnou.
Už proto, že se domluvíte i s Italy (teda ty jsem tam fakt nikdy nezaregistrovala), vím, že i se Španěly... prostě rozšíříte cestovních vzrůšo. :D

10 Jana Jana | E-mail | 11. listopadu 2016 v 10:16 | Reagovat

Nepochybuji, že bylo přínosné porovnat jedno místo po pětatřiceti letech (napsala jsi to pěkně). Mně stačí přijet do Rakovníka po čtyřech letech, a taky je tam všechno jinak (tedy minimálně obchody), jen kostel stojí.

11 Alka Alka | E-mail | 12. listopadu 2016 v 12:02 | Reagovat

[10]: Díky Svátku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama