Co budoucí životy?

23. května 2016 v 11:38 | ALKA |  Mé kritické (?) myšlení
Sice na to nevěřím, ale inkarnace by se mi líbila. V příštím životě bych chtěla být naší kočičkou Blekynkou, která dožila téměř 20 let. Musela bych být ve své rodině, což se i inkarnačně jeví jako problém: abych byla spokojená coby Bleky, musela bych být současně sama sebou ...

Přesto lehce věřím, že jsou věci mezi nebem a zemí. Třikrát mě potkaly. Prvně když mi bylo nějakých 11 let a můj táta vezl od nás do Prahy moji tetu Milušku. Moc jsem se těšila, že se svezu autem. V den odjezdu jsem řekla ne, ne, ne - a nejela jsem.
Táta na ledovce udělal hodiny, teta Miluška se hodně přaštila o řadicí páku do kolene...



O pár let později jsem jela tramvají "do města" - což bylo 6 zastávek. Na druhé zastávce jsem se zvedla ze sedadla, na němž jsem seděla, a stoupla si. Zcela bez důvodu. Sedl si tam jiný cestující a pak tramvaj musela prudce zabrzdit, vyklápěcí okno nad "mým" sedadlem spadlo a dotyčnému cestujícímu roztrhlo obočí. Pravda nic moc, ale...

Potřetí a naposledy mě to potkalo na vejšce, na koleji. Z rádia se linula nějaká sobotní večerní hra. Poslouchala jsem to spíš jako zvukovou kulisu, navíc proto, že jsem znala konec. A po konci, který jsem už znala, se ozvalo: slyšeli jste premiéru rozhlasové hry...

Od té doby vím, že jsou věci mezi nebem a zemí. V mém ateistickém případě to znamená, že mi je jasné, že kapacita našich mozků - jíž využíváme na nějakých 7 % - se dá využít i více. Teda když mozek chce.

Tak kdyby náhodou ta inkarnace fungovala, a protože nemohu být současně sebou a svojí Blekynkou, tak zvažuji dvě další možnosti:
1. zrnko písku uprostřed pouště. Rozhodně nechci být na kraji pouště, protože pouště se rozšiřují, což je špatně a já nechci rozšiřovat pouště... Ale jsem ráda sama, takže to by se mi docela líbilo;
2. šutr u nějaké prašné cesty, kolem něhož sem tam někdo projede; protože sama jsem ráda, ale nějaký sem tam vzrůšo se hodí.

A jelikož si minulé životy nepamatuji (nejspíš nejen proto, že na ně nevěřím), tak budoucí život po inkarnaci (na který bohužel taky nevěřím), mám nicméně jasný. A nejede přes to vlak!
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 23. května 2016 v 12:09 | Reagovat

Jo, jsou věci...
Zrovna teď jsem byla na svém profilu na jedné hře a zarazila jsem se u popisku na své postavě, o kterém jsem si myslela, že už jsem ho přepsala... No, buď nepřepsala a nebo mi tam skočil v předzvěsti Tvého článku :-)
Popisek zní: "Až se příště narodím, tak jako tatínek. Narodit se jako maminka je děsně náročné."
Postav mám osm, na všech osmi jsem byla, každá má svůj popisek, ale dnes, teď, před chvilečkou, jsem se zastavila zrovna u tohoto...

2 Alka Alka | E-mail | 23. května 2016 v 12:15 | Reagovat

[1]:Ano - jsou věci...ale z mého pohledu to je jen o využívání vědomí a podvědomí; a to neumíme ovládat. Snad někdy... Ale jste báječná a chápající, to se mi líbí.

3 deweydumple deweydumple | Web | 23. května 2016 v 12:20 | Reagovat

Konecne kvalitni tema tydne. Hezky clanek. Mam radost, ze muzu cist tolik ruznych pohledu na toto tema. Citim z vaseho clanku pozitivni energii. :)

4 Alka Alka | E-mail | 23. května 2016 v 12:29 | Reagovat

[3]:Ano - pozitivní energie to je moje. Rozdávám ji i svým kámoškám, které mají lehčí život než já, ale furt nadávají. Díky za empatii.

5 Magda Jogheeová Magda Jogheeová | E-mail | 23. května 2016 v 13:40 | Reagovat

Ahoj Pírče,
Moc pěkný článek.
Pokud jde o mně - jsem tak věřící... a tak nevěřící...
I já občas zažívám různé věci. Když maminka zemřela, jela jsem přes kopec u naší vesnice, brečela a říkala si- tak teď jsem zvědavá, jestli "přijdeš" a "dáš znamení"... a druhý den seděl na drátě před domem pták a celkem nepříjemně zpíval (maminka měla hezčí hlas). Byl tam celý měsíc (občas se odletěl něčeho nazobat).
Inkarnace je dobrá, ale pokud bych mohla ovlivnit, řekla bych, díky, raděj už nic.A to si nestěžuju...
Myslím, že hodně napoví kvantová fyzika. Ale přes tu by mohla být naše Maruška CK., tak doufám, že se ozve.
Zdraví balvan u cesty (někdy si tak připadám).No co, paralelní životy. I ty mně přijdou velmi reálné.
Znovu jsem zakecala, žes to pěkně napsala.

6 Marie Marie | 23. května 2016 v 22:05 | Reagovat

Ali, super čtení:-), no, já vlastně nvím, čemu věřím, vždycky říkám, jestli je Bůh, potom je to příroda!
A příroda, jak víme, čaruje.  A my, jako lidi, ji hodně štveme.  A je spusta věcí mezi nebem a zemí, který, protože používáme jenom těch 7% mozku, nechápeme.  A kvantová fyzika je pro mne taky jedna velká záhada, i když jsem absolvovala kurz.  A furt se chystám na to, že začnu praktikovat.  Abych zjistila, jak to vlastně funguje:-)

7 Alka Alka | 24. května 2016 v 9:40 | Reagovat

[5]:Čau Magdí - no vidíš, Tebe bych spíš šacovala (při neexistenci inkarnace) na vtělení do nějakého svého "domácího" zvířátka...

[6]: Taky doufám v Matku přírodu. O kvantové fyzice vím jen to, že s teorií relativity se jaxi míjejí. Možná, snad...:-D

8 Věra Věra | E-mail | 25. května 2016 v 9:47 | Reagovat

Pěkně jsi to napsala...Zbývá jen dodat oblíbené pořekadlo mojí maminky, když mně (nám oběma) dělala křížek na čelo před zkouškou: My na to sice nevěříme, ale co kdyby...

9 Alka Alka | E-mail | 25. května 2016 v 10:09 | Reagovat

[8]:Na to pamatuji - tedy ne,když to Tobě maminka dělala na čelo, ale když dělala Rony přijímačky na VŠ a Tys jí udělala křížek na čelo - přesně s tím, cos popsala.
Jen by mě v případě reinkarnace zajímala ta Tvá: byl by to Abakuk?
P. S. Je to Viola, Věro...:D

10 Jana Jana | E-mail | 26. května 2016 v 16:39 | Reagovat

A to já se chci příště narodit jako sova. Seděla bych si vysoko a moudře koukala. Už na trénuji: ve dne spím a v noci žeru.

11 Alka Alka | 26. května 2016 v 17:08 | Reagovat

[10]:Správně - plán je třeba mít!

12 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. září 2016 v 22:12 | Reagovat

[10]: Ráda bych byla sovou i s těmi dvěma skutečnostmi. Ve dne spát a v noci - nežrat! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama