Tetička z Ameriky, Sochy čili Štronzo (aneb Jarní venkovní hry potřetí)

4. března 2016 v 7:07 | ALKA |  Věk není žádná sranda
Hru Tetička z Ameriky bych dneska hrát nemohla, zatímco na začátku 60. let minulého století jsme ji jako děti hrály.
Páč při této hře sedíte jak "slepice na hřadě" na zídce, na obrubníku chodníku, na zábradlí, na klepadle - prostě na něčem, zato na čemkoliv, co je k dispozici, vedle sebe. Což dneska v Litvínově nejde. Městská vyhláška zakazuje sezení jinde, než na lavičce. (Proto bych ji hrát nemohla, jelikož jsem zákonů ba i vyhlášek dbalá. Že mi tuhle vyhlášku hlava nebere, je určitě toliko můj problém.)


Nicméně jako děcka jsme i na obrubníku chodníku vedle sebe seděla a tázajícímu před sebou odpovídala na dotaz:
"Přijela k nám tetička z Ameriky. Co Ti přivezla?"
Já jsem posléze zjistila, že neprohraju s odpovědí "prasečí ouško". Páč nejprve si na otázku co že Vám to ta tetička přivezla, vyberete "dárek" čili odpověď, a pak furt na kdejakou položenou otázku to odpovídáte - a nesmíte se při tom smát.
Je na tom, kdo pokládá otázky, aby Vás rozesmál; otázkám se meze nekladou.
Kolik je hodin? - Prasečí ouško. Cos dostal k narozkám? - Prasečí ouško. Jak vypadá Tvá máma? - Prasečí ouško. Co máš v mozku? - Prasečí ouško.

A co si budeme říkat, tohle Vás rozesmát nemusí. Na rozdíl od nějaké dětsky vychytralé odpovědi, že totiž tetička z Ameriky přivezla jako dárek "něco, co jsme fakt chtěli", "spoustu dolarů", "červený kadilak", vzpomínám i na odpověď "mrtvého dědečka". Což jako odpověď na otázku, co máš v mozku? patrně někoho rozesměje. A jak se jeden začne smát…
Vyhrává ten, co se vydržel nesmát nejdéle. Ten se pak stává tazatelem, obvykle až v další dny, protože tahle hra dokáže být slušně dlouhá - leč bývala uchechtaná, tak to nevadilo. (Nemluvě o tom, že to rozšiřuje slovní zásobu, což při smskách nehrozí.)
Zatímco při Tetičce z Ameriky, když to dobře půjde, se fakt můžete hodně nasmát, tak při hře Sochy jde spíš o výdrž fyzickou.

Ze svého dětství znám dvě varianty. Ta první je brnkačka. Na nějakém tom hřišti, trávníku, dvoře, (viz blog s Krvavým kolenem, kde je popsáno místo hraní) si prostě hafo dětí hraje cokoliv, jen se vzájemně domluví, že jeden z nich (jistěže si ho předem určí) zařve štronzo (potažmo zkameň), takže každý - ať dělá cokoliv a hraje cokoliv - přestane. Je sochou.
Pak jen záleží na tom, jak sadistické je dítě, jemuž jste svěřili to zařvání. Ale při normálních hrách čehokoliv ten "štronzo-vyvolávač" včas houkne volno, případně třeba volno-hodina. A pak je to o tom, že ať hrajete, co hrajete, tak máme šanci se uvolnit a vzpamatovat z té zkamenělé pózy a hrajete původní hru dál. Dost dobrý. Ale inu ano po volno-hodina zase zkameníte a uvidí se, co za hru Vás čeká - páč můžete klidně po "volno" zase cvrnkat kuličky, nebo hrát vybijku.

Druhá varianta "Soch" je o prodeji. Štronzo sice funguje taky, ale jinak.
To opravdu hrajete jen Sochy. Takže chvilku něco děláte, pak dostanete pokyn " zkameň" neboli ŠTRONZO a zkameníte. A kromě zkamenělých soch je prodavač(ka) a kupující. Kupující se snaží ukrást sochy, aby nemusel(a) zaplatit prodávající(mu). Proto je třeba prodavačku oblbnout - Hele, támhle Vám unášejí dceru, zděšená prodavačka utíká Načež je socha ukradena.

Ale jistěže se nebude krást kdejaká socha - nejdříve je potřeba zjistit, kolik socha stojí (u krku na tričku zjistíte neuvěřitelné ceny). Pak je třeba sochu vyzkoušet - co umí; zapíná se nějakým tlačítkem, např. zmáčknete nos. Některá zpívá; doporučuji nebrat, při krádeži se prozradí zpěvem; jiná baletí, ta je dobrá, odbaletí do úkrytu zloděje… Tak se rozhodnete, kterou sochu čórnout, načež odlákáte prodavačku…
Ta hra byla fajn. Ve finále vítězí ten, kdo má víc soch - zloděj (že jich dokázal víc ukrást), nebo prodavačka (že jí ukradli méně soch).

(Cizojazyčně jsem si našla - že štronzo je z divadelního slangu = tělesné zastavení; to by hře odpovídalo. Ale z italštiny je "štronzo" =hovno, což je italsky také "merda"… to nebudu komentovat.)

Štronzo budu vždycky vnímat jako ZKAMEŇ. A také jako hru, kterou si s tabletem fakt nezahrajete. Jakož ani drápky, školku s míčem či se švihadlem, na honěnou tedy na babu, ap.

Pravdou je, že dneska nesežente "dvůr" a když jo, těch dětí na hraní na jednom "dvoře" je jen tak pro ten tablet.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. března 2016 v 23:48 | Reagovat

Tak Tetičku z Ameriky neznám :-) A Sochy jsem si vybavila, když si to tak čtu... Koukala jsem i na minulé Krvavé koleno, leč my ho hráli za světla :-)
Naše holky hrají na dvorku Zeměkouli :-) A Kanály. Já si tu hru sice z dětství nevybavím, ale moje ségra je her znalá a tak holčičky učí :-)
Naštěstí se nám to tu sem tam sejde, dvě jdou sice do puberty, ale tři jsou čerstvě školní :-) A moje pubertální jim občas sekunduje :-)

2 Alka Alka | 7. března 2016 v 10:52 | Reagovat

[1]:Nechci bejt mentorovací...ale Krvavé koleno za světla? Pfff - to je jen trochu jinak pojatá honička. Ale za tmy... to je životu dítěte nebezpečný horor.:-)

3 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 7. března 2016 v 20:42 | Reagovat

Stronzo hlavne znamena "kreten, debil". :-D Ale uživá se to i jako "Mamma mia, che stronzate" - "mama mia, to jsou debilní kecy." :-D. Toliko kurz italstiny pro pokrocile. Moc dekuji za clanek, byl to super vzpominkovy navrat do detstvi

4 userka userka | E-mail | Web | 7. března 2016 v 23:45 | Reagovat

Nějak jsem tu už nenašla možnost napsat ti mail, tak na ten tvůj odepisuju tady. Opravdu mi nic není :D Jenom nemám múzu. A možná jsem taky líná :)

5 Alka Alka | 18. března 2016 v 20:04 | Reagovat

[3]:Já moc děkuji za kurs italštiny. Trochu jsem doufala, že se na to ozvete. (Protože s jazyky to je těžké, zatímco Vy jste v obraze.)

6 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 18. března 2016 v 21:26 | Reagovat

[5]: Neni zac :-D, ale nenechte se splest, moc v obraze nejsem. Ale nadavat umim, to zase jo, to mi jde :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama