Nebojím se vlka nic

28. října 2015 v 12:12 | ALKA |  Prostě sranda (společenská)


Ne že bych byla nějaká nebojsa: bojím se psů (od ratlíků po rotvajlery, byť jejich páníčci tvrdí "on nekouše" - jako jak: nekouše? To nemá zuby?), pavouků a zemního plynu, který je pro mne téměř jako atomovka - děsí mě úplně stejně.

Nicméně jsem se nikdy nebála "techniky", jakož se dodnes nebojím. Už na začátku 70. let minulého století jsem měla přenosný kotoučový magnetofon. Ti starší budou znát klasiku, tedy kotoučák B 56, a teď si představte, že já v té době měla PŘENOSNÝ KOTOUČÁK NA BATERIE. Uran tranzistor se jmenoval.




Ovšem tento kotoučák po nějakých 10 letech začal vrzat, chtělo to nové gumičky pod kotouče na přetáčení (a protože gumičky na kotouče jsem měnila co tři roky, neboť magič hrál denně), teď jsem to pojala až tak, že ho po těch 10 letech rovnou rozeberu a vyčistím. Jsem se nebála vlka nic...

Rozebrala, vyčistila, gumičky vyměnila, dohromady dala, pět součástek mi zbylo, k nim i něco šroubků… nezbylo než říci sbohem a že se mi nechtělo.

Poučila jsem se? Ani omylem. Akorát že problémy s "technikou" jsou dnes elektrotechnické. Ne že bych rozebírala laptop - taková přece jen nejsem (možná i proto, že nemám miniaturní nástroje na rozmontování, kdoví?), zato se nebojím odkliknout kdeco všechno. Respektive naprosto cokoliv. Navíc obvykle ani nedočtu, co se po mně chce.

Děti by mohly vyprávět. Neb tu mejluju SOS, protože jsem si zablokovala telefon, páč jsem někde něco zmáčka, potažmo zrušila; tu zase volám SOS, neboť jsem si blokla internet, neb jsem si zakázala nějaký doplněk či co to...a to nemluvím o fyzickém poškození techniky, ať už je to má práce ("prásk do tebe, zmetku, já ti dám, že nebudeš fungovat!"), nebo práce výrobce - po 2leté záruční době se kdeco odlomí, poláme, nelze uložit, musí se furt znova vyhledávat a instalovat a je jedno, je-li to TV či foťák či telefon či co.

Takže mne čas od času napadne, že bych občas měla přestat být "odvážná školačka", co se nebojí vlka nic, a naopak bych se bát měla. Když už ne vlka, tak sem tam nějaké té klávesy. Neodbouchnout cokoliv entrem, zejména když si nepřečtu celý text na monitoru.

Na druhou stranu - mám tohle zapotřebí?

Nemám.

Mám děti, které mne milují a postarají se?

Mám.

Takže teď jsem na třetí blogové doméně (první nešla editovat, ač jsem si zanesla počitadlo 32bit-java-scriptem, který budu muset odinstalovat, páč mám 64bitový; druhá doména nešla otevírat - nejen přátelům, ale posléze ani mně ne) a vesmírem tudíž lítá šest mých - jistěže báječných a vtipných - fejetonů.

Nicméně - když už se nebojím vlka nic, mohla bych se občas bát své nebojácné elektrotechnicko-digitální impulzivnosti.
Říci tomuto svému nebojácnému postoji sbohem. Ale na to jsem nejspíš moc stará.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Magda Jogheeová Magda Jogheeová | E-mail | 28. října 2015 v 16:02 | Reagovat

Ahoj!
No, tak to Tě obdivuju. Já se jenom k nějakému stroji přiblížím a přestane fungovat- a všichni říkají, jak je to možné, před chvíli to přece šlo. Jsou z toho občas i veselé příhody. Z automatu na kafe nám (byla tam i Libuška) cmrndlo do největšího kelímku jen centimetr pressa. A u další benzinky do mini kelímku něco na způsob hrnečku vař. Návody nečtu a možná o tom to je... říkají aspoň děti. Ale copak se můžu změnit? Asi stejně jako ty...Ale B 56 - byl můj miláček. Občas jsem točila prstem..

2 Alka Alka | 28. října 2015 v 17:09 | Reagovat

[1]:Já se nepřibližuji bezpředmětně - já hned i demontuji... Výsledek je ovšem víceméně týž.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. září 2016 v 12:34 | Reagovat

Občas se z nouze nebo potřeby pustím do ledasčeho. Ovšem z elektriky mám respekt. A taky s NB si nechám poradit a na nic v jeho nastavení raději nešahám. Proto jsem taky mohla říct svému mágovi, že jsem NEnechala nainstalovat cosi, co se mi pořád při zapnutí NB objevovalo. Potom jsem zjistila, že to samo "vysublimuje", zmizí a tak v tomto směru jsem v klidu. Stará Octavie auto šla do šroubku rozložit a složit, něco jsem si tehdy opravovala - ale kde že je Octavia a kde ty časy, kdy šlo leccos rozložit na prvočinitele

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama