"Aleno, Ty vole..."

7. září 2015 v 15:11 | ALKA |  Prostě sranda (společenská)
Není moc věcí v životě, které člověk potřebuje.

Zdraví, pohodová rodina, přátelé, práce (nejlépe ta, která baví), prachy...je pravda, že za prachy si sice nekoupíte ani zdraví, ani pohodu v rodině - zato o obé můžete bez peněz přijít...



Teď nicméně pokecám o přátelích. Chválabohu (pravím já - ateista), mám je.

Mám je z práce (z té poslední Berušku; z poslední "předsametověrevoluční" Růženku; z úplně prvního zaměstnání Ajku), mám je z vejšky (Věrču a Janu Svátka), z gymplu (Eriku, která hodně udělala pro moji dcerušku Ninušku, když ochrnula; a Zbyňka, a potažmo i Lidku.vaci ), ze základky (Milenu, ta je i z gymplu, a Mouchu…), z nemocnice (Eve), z baráku (Věrku)...

Mám i kamarádku z "úplného mala" - Sylvu (a potažmo i sestřenice Aničku a Jitušku; všechny tyto "baby" jsou starší než já o cca 5 let - to jen na okraj, páč za svého "mala" jsem pro ně byla spratek, kterej je tak leda otravoval... ačkoliv já byla moc hodná holčička; ovšem o pět let mladší...).

Ti všichni mi jistěže smějí tykat, říkat mi křestním jménem a je mezi nimi těch deset, kteří by mi eventuálně mohli říct i "vole".

Což dělá jen Sylva, ale ta patří k těm dovoleným. Úplně nejdovolenějším. Bodejť ne, právě mi na mé přání upletla sukni na zimu. Prostě z nějakých zbytků vlny, co jsem našla já i ona, mi hladce-obrace upletla podle mé délky a šířky sukni... A o "odměně" jsme se bavily již při zadávání zakázky...

A juhúúú: bylo to na úrovni - prvobytněpospolné (potažmo komunistické) společnosti. Čili já dodala pixlu rozpustného kafe (což jsem dostala, ale já piju tzv. turka), květináče a k nim misky a občerstvení...čili to bylo takové to jakože komunistické "každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb".

Prostě Sylva upletla sukni, a já po bytě posbírala kdeco, co naopak upotřebí ona. (Dokonce jsem jí dala i báječnou pohádkovou knížku "Mahulena, krásná panna", v níž je hafo krásných klasických pohádek a babička Sylva je může číst vnoučkovi Kubíčkovi.) Nicméně než jsme tohle probraly, kecaly jsme o životě, takže já dostala držkovou, právě s obvyklým oslovením před dotazem:
"Ty, vole, Aleno,..

Sylva na mne takto zahaleká před dotazem:
- takhle nízkej důchod, proč se těm, co mají vysokej, ještě víc přidává?;
- mám tohle za potřebí?;
- 10 let mám skladovat faktury ze stánku, kterej už 6 let nemám - kde asi, ukončila jsem podnikání, měla jsem tam třikrát kontrolu z finančáku, tak co ještě jako?;
- proč mi na tohle zdravotní pojištění neplatí, platím ho furt a zuby si mám zaplatit sama???

A já jsem tak hodná, že říkám: Pláčeš hezky, ale na špatném hrobě. Já s tím fakt nic neudělám.
Pak to ještě probereme, zjistíme, že s tím fakt nic neuděláme, a Sylva rezignovaně řekne:
" Aleno, ty vole..."

A já dodám :"Ty jsi jako má máti ; ta taky život komentovala slovy: tohle přeci není fér. A já se maminky ptala: kdo Ti řekl, že život je fér?"
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Snílek Snílek | E-mail | Web | 7. září 2015 v 21:06 | Reagovat

Přiznám se, že jsem na článek klikla hlavně kvůli názvu :D Až na pro mě zbytečně zdlouhavé kecání o tvých kamarádkách (celý jeden odstavec, hrůza :D) se mi líbí styl, jakým píšeš :-)

2 Alka Alka | 9. září 2015 v 14:26 | Reagovat

[1]: Souhlasím. Navíc mi to teď dodatečně přišlo jako nevkusné vytahování(jako že mám fůru kámošů...);jinak dík.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama