Na něco člověk umřít musí

12. července 2015 v 13:53 | ALKA |  Prostě sranda (společenská)
Vím, že jsem stará, i když si to nijak zvlášť nepřipouštím. Nicméně v pětatřiceti jsem celý byt vyluxovala za půl hoďky - teď za tu dobu stihnu jen obývák.

Také mytí oken se z pár hodin protáhlo na celý den až dva, protože odpočívám skrzevá bolení zad. A jistěže mít na to prachy a náturu, uvítala bych fejslifting... Ale ještě pořád mne pokaždé bolí někde jinde, takže jsem víceméně zdravá.

Jenomže před dvěma lety mi začalo být nedobře při inverzních mlhách. Celá desetiletí jsem při inverzi říkávala: "To se zas bude blbě dýchat." Před dvěma lety jsem prvně při mlze řekla: "Tohle počasí mě jednou zabije."

Loni jsem tuhle větu párkrát použila v létě, kdy tu bylo hnusně dusně.

Zatímco letos mě ta myšlenka napadla, když jsem šla po ledovce vynést odpadky. Ještě abych s sebou švihla. Ve svém věku už určitě budu mít osteoporózu, takže si při pádu nejspíš něco zlomím. Tohle počasí - napadlo mě - mne jednou zabije. Normálně jsem se při tom začala nahlas smát. Tedy je-li něco normálního na tom, že se stařena jdoucí s odpadky v polovině cesty ke kontejneru začne nahlas smát jak blázen.

Nedostane mě rakovina plic, ač si na ní pracuji už dobře 40 let - vinou DPH, inflace a spotřební daně za čím dál větší prachy, které rvu do cigaret; nedostane mě infarkt či mrtvice, ačkoliv cholesterol mám 2x vyšší, než je "přípustná" horní hranice (a odmítám brát prášky se slovy "Víte houby, s jakým cholesterolem jsem se narodila!").

Já prostě umřu na počasí. Protože není moc dní, kdy tady není mlha, nebo dusno, nebo ledovka - což vše jsem vyhodnotila jako TOHLE počasí, které mě jednou zabije. No aspoň vím, na co umřu.

Letošní červencové dny mě v tom utvrdily - hnusně dusně, blbě se mi dýchalo, blbě mi bylo téměř všeobecně…Teď už - konečně fouká a je pod mrakem - musím jít žehlit.
Hele žehlení fakt nesnáším.
Žehlení mě jednou zabije.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 10. září 2016 v 19:29 | Reagovat

Když je důvodů k zabití víc, není na ně spoleh. Tělo je různě odolný...
Ale žehlím k smrti nerada. Jen jednu bílou bavlněnou košilu na pohřby. I tu jsem jednou nevyžehlila a hospodář si ji vzal pod kabát a kravatu, nic se nepoznalo. I dnes tu visí (ta bílá bavlněná košila) - "dosychá" už čtvrtý den. Nežehlím ráda - možná žehlení mě zabije. Nebo možná jednou hospodář kvůli nevyžehlené bílé bavlněné košuli ;-)

2 alka-fejetony alka-fejetony | E-mail | 11. září 2016 v 9:55 | Reagovat

[1]: Dobrej výběr. :-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 11. září 2016 v 10:54 | Reagovat

[2]: Už ji žehlím. Obídek je rozdělaný a za chvílu přijde hospodář z kostela. Dnes je neděle, nedělá se. Budu si číst, lípnu jeden článek na téma "cookies" a budu chodit po venku. Stroje v kukuřici ztichly, stříhání živých plotů taky, budu si užívat ticha, sluníčka a nicnedělání. Když už jsem se dolámala k té košili. Pohřeb není sice v dohledu, ale neškodí mít jeden dobrý skutek denně za sebou. On mi potom bude vařit kafe ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama