Kdo stojí za půl miliardy?

Středa v 12:45 | ALKA |  Mé kritické (?) myšlení
Vyloučím-li ty, které jsem porodila a za něž bych dýchala, dala život, případně duši - zkrátka cokoliv, přičemž nic z toho nelze vyčíslit penězi - tak za půl miliardy nestojí naprosto nikdo a nic. Už vůbec ne přímá volba prezidenta, do čehož se nám teď vrhli kandidáti na tohoto.

Půl miliardy za starce s virózou...půl miliardy za búkmejkra...půl miliardy za zcela neznámého někoho kohokoliv...
 

Život v bublině?

24. dubna 2017 v 19:20 | ALKA |  TT (téma týdne)

Jukla jsem zase jednou na TT

Hele dotázek nejen na adminku ... nebylo to tady téměř před chvílí???!!!
Jakože jsme si každej někde uzavřenej, bla, bla, bla...
Fakt zase znova???

Ale dotaz je fakt hlavně na administrátorku. (Pozdravujte Standu.)

Mám zachránit vlastní zuby, nebo indonéského outloně?

11. dubna 2017 v 22:32 | ALKA |  TT (téma týdne)
Zuby popisovat nemusím, indonéský outloň mi na obrázku přišel jako malá roztomilá opička s velkýma očima. Jsem totiž zhlédla nějakou agitku, že Češi zachraňují indonéské outloně a že přispět. Máme, na outloně, nejlépe všichni.

S tím mám vždycky problém. Mám přispět na zvířecí útulek, když tu jsou bezdomovci? Mám přispět na bezdomovce, když tu jsou nemocní "motýlích křídel"? Mám přispět na tyto nemocné, když mám dceru paraplegičku s nastupující kvadruparézou?

Byly časy, kdy jsem se nechala ukecat a přispívala jsem (od přispět). Teď už bych ani nepřizpívla (od zpívat).

Nejde o to, že na to nemám; jde o to, že nemám na to, zachraňovat indonéské outloně, týrané koně, odložené psy…

Momentálně šetřím na vlastní zuby. Nevím přesně, kolik jich budu potřebovat nových, páč až začnou padat…tak to bude šrumec srovnatelný s padáním Němců do krytu v květnu 1945.

A co zatím od známých zjišťuji a slyším, tak to finančně bude na úvěr.

Tak indonéští outloni - sorry, vole, error - vás zachraňovat nebudu. I když chápu, že vám jsou mé zuby šumafuk. Podobně jako jste šumafuk vy mně. Páč mé slovo, ba veškeré mé já, je jednoznačně pro mé zuby.

Ale je mi to fakt líto.
 


Má (ne)konfekční postava

3. dubna 2017 v 13:13 | ALKA |  Věk není žádná sranda
Dlouhá léta jsem mívala konfekční postavu. Prosím, nezaměňujte s jakýmkoliv jiným přídavným jménem, najmě ne třeba se štíhlá. Vždycky jsem byla spíš plnoštíhlá, takže na gymplu jsem byla tak plnoštíhlá, že jsem byla přitloustlá. (Kila přišla dřív než centimetry na výšku.) Já s tím ovšem nikdy neměla žádný problém. Ani psychický, ani při nákupu. Teda oblečení.


S věkem jsem se dopracovala na 1,7 m výšky a po 60 na 70 kg hmoty. Což si od svých cca 35 let držím a do asi tak 45 let jsem s tím byla neuvěřitelně spokojena skrzevá nakupování oblečení. Měla jsem zcela konfekční postavu, neměla jsem nejmenší problém koupit na sebe cokoliv až naprosto kdeco; vždycky to měli v mé velikosti a proporcích, vybírala jsem jen barvu. A bacha - nebavím se o módě, ta mi už tehdá neboť víceméně odjakživa byla ukradená; bavím se o věcech, které se mi líbily a vyhovovaly mi. Nakupuji tak dodnes. Modernost až módnost mě fakt nebere.

Doktorce se srdcem

29. března 2017 v 9:41 | ALKA |  TT (téma týdne)

Tak pevně doufám, že takhle akční březen (jakože jarní aktivita), natož pak jakýkoliv jiný měsíc, už mít nebudu.

Představa, že budu psát fejetony (to se vymklo jen z cca 20 %), že budu psát 2 x měsíčně (to se vymklo hodně; nemluvě o tomto březnu; o němž, když mluvě, to je průser proti mé představě) se prostě nezadařilo. Leč nelituji.

Ale březnová aktivita vedla i k tomu, jak si budu tykat s doktorkou se srdcem, která už přešla na nějaký jiný blog. Bylo to jednoduché, zkrátila jsem svůj běžný 5letý termín na půl roku. Když ona bude chtít ještě pak furt si tykat. Tak jo.

Další články


Kam dál