Když se téma týdne srazí s tématem srpna 1968

22. srpna 2016 v 22:43 | ALKA |  TT (téma týdne)

V srpnu 1968 mi bylo 13 let, takže si přinejmenším něco pamatuji. Pamatuji si, že i naší ulicí jely tanky Varšavské smlouvy (nejspíš byly sovětské, páč kdyby sem - do Sudet - vrazily tanky německé, tak by nebylo co řešit - bychom se bránily i klacky; míněno zuby, nehty).

Projelo jich jen pár během dopoledne, páč tu neměly co dělat. (Nemyslím jen v republice, myslím v naší ulici.) V poledne už stál na hlavní ulici sovětský klučina, který vojska dirigoval "správným" směrem. Nicméně těch pár tanků, co stihlo jet naší ulicí, bylo zasypáno - no to hodně přeháním - růžemi. Děcka z naší ulice měla radost, že mohou vorvat kytky ze záhonu důchodce, který jim furt a neustále a kvůli každé prkotině nadával, a tak mu trhala kytky, co to šlo a házela je na tanky…něco jako květen 1945.
 

"Jdi do kostela a dej na modlení…“

18. srpna 2016 v 15:27 | ALKA |  TT (téma týdne)

Říkávala mi v polovině 90. let kamarádka Íva, když jsme se někdy potkaly ráno v tramvaji, obě jedouce do práce. Obvykle to následovalo po jejím dotazu ve smyslu "Jak je?". Já odpověděla něco jako: "To víš.", nebo neobvykle jsem řekla, že s mým pánem a vládcem je hůř. (Když můj pán a vládce v roce 1989 lehce ochrnul - což se léty zhoršovalo - tak děckám byly 9 a 4 roky.)
Takže když se přihoršilo, doporučovala mi Íva to chození do kostela a dávání na modlení. Což u mne vyvolávalo úsměv a slova: "Já? Na modlení? Fakt?"

Náhoda neexistuje – najmě u tvorby oparů

11. srpna 2016 v 18:32 | ALKA |  TT (téma týdne)

Nejméně 45 let jsem netušila, co je opar. Pak jsem ho začala na rtech, bradě, ba v nose mívat. Ne z horečky, ne z virů - já ze zděšení.

Vždycky před narozkami, dovčou, Vánoci, po té pětačtyřicítce - prostě buď když jsem věděla, že mne někdo políbí (ty narozeniny, případně můj svátek, Vánoce, ba i Nový rok), anebo mne uvidí cizí lidi (dovolená v cizině).Tedy sice vždycky před nějakým takovým datem, ale naštěstí (ťuk, ťuk) jen jednou ročně.

Prostě jsem nějak od pětačtyřicítky byla ještě víc PLACHÁ, TICHÁ, NESMĚLÁ než do té doby; což se začalo projevovat těmi opary.
 


Zobrazeno? Dobrý. – Smazáno. Lepší!

3. srpna 2016 v 9:35 | ALKA |  TT (téma týdne)
Právě jsem smázla dva své blogy. Teda právě - nebyly mé. Smázla jsem Moravská moudra, která se mi moc líbila, přišla mi mejlem a já se chtěla podělit o srandičky, ale nebyla MÁ. Taky jsem po měsíci smázla odkaz na blog svého spolužáka Vládi z vejšky, který chtěl rozšířit, jak a proč se teď soudí… to pro kámoše uděláte. Rozšířila jsem.

Obé jsem nechala určitou dobu šířit - ostatně proto jsem to zobrazila: aby se vědělo. Ale nebylo to mé, což jinak na tomto blogu všechno je (od vzpomínek, po zkušenosti, až názory). Takže to tu mělo místo jen tu "šířící" chvíli, pak bylo smáznuto.

Na to je blog dost fajn. Něco zobrazíte a ono se to šíří. Zobrazíte to, protože to rozšířit chcete, proto je to dobré. A když na to přijde, můžete to smazat. To je v principu ještě lepší.


Mé první setkání s ministrem

26. července 2016 v 9:13 | ALKA |  TT (téma týdne)
Právě jsem si vyhlásila okurkovou sezónu, takže nechám stranou současné události jak politické či ekonomické, tak zahraniční, ba dokonce i současné události své: zas mě telefonicky opruzovaly nějaké "energie", jak mi sníží cenu, takže mě zástupce navštíví… pravila jsem, že nechci; následoval dotaz "Vy nechcete snížit cenu?", i odpověděla jsem, že nechci a zaklapla mobilního founa. (Já musím mít neuvěřitelný šarm, čtěte smůlu, i po telefonu. Letos už je to po čtvrté, co se sem chce nějaká "energie" narvat na návštěvu!!!).

Takže ministerská vzpomínání. Prvního ministra ve svém životě jsem viděla v cca 1986. Dokázala bych dohledat datum i o čem jsme konverzovali, ale není to důležité. Pro mne zajímavé byly okolnosti. Ministr průmysl, hospodářství, energetiky a geologie (takhle nějak si pamatuju název, který se posléze smrštil na ministra paliv a energetiky) Ehrenberger vystoupil na okresní konferenci KSČ v Mostě. Což nikoho v tzv. tiskovém centru (místnost se stoly a psacími stroji, kde seděla celá redakce okresního týdeníku, zpravodaj krajského deníku a šéfredaktoři závodních časopisů) nezajímalo, páč jsme jeho diskuzní příspěvek měli.

Nesnáším „keep smiling“…

4. července 2016 v 11:10 | ALKA |  TT (téma týdne)
Člověka prý od ostatních živočichů odlišuje vědomá práce a smích, tedy i úsměv. Sice se říká, že je někdo pracovitý jako včelka, jenomže včelky tvrdě makající na královnu to dělají instinktivně. Podobně jako mravenci, kteří si budují neuvěřitelné mrakodrapy, ovšem jen pro sebe. Nestavějí žádná mraveniště, aby na nich vydělali u developerů.

Stejně je to se smíchem. Ani živočichové, kteří mají v přízvisku chechtot - jako třeba hyena či racek -, se nechechtají skrzevá výraznou radost z okamžiku. A když některý tvor předvede "úsměv", není to projev radosti, leč výhružné cenění chrupu ve smyslu "dívej, co na tebe mám".

Bre-xit, Bre-žněv, bre-keke

25. června 2016 v 13:36 | ALKA |  TT (téma týdne)
Tak jsem včera zkoukla něco vysílání ČT 24 a fakt jsem zírala. Ne proto, že bylo věnováno tzv. brexitu, ale pro ten pohřební tón, kterým všichni moderátoři a více méně i hosté (až na některé výjimky, které zas argumentovaly...no zajímavě), promlouvali k lidu České republiky.

Sakra, co mi tohle připomíná? A vzpomněla jsem si - když v listopadu 1982 umřel Brežněv, tak československé noviny vyšly černě; netuším, co vysílala televize, zato z rádia se linuly smuteční tóny.

Další články


Kam dál