Zatmění mozku pominulo

Dnes v 10:04 | ALKA |  Společnost a já
Tohle bude jen informativní bleskovka Vám všem, kteří jste nabyli dojmu, že jsem se zbláznila, nebo něco takového.
Jaxi jsem si řekla, že když mi sousedka tu brigádu vyhledala, měla bych to zkusit. Co jsem si myslela, jste četli minule, leč přesto jsem dokonce 2 články napsala.

Nebyl to až takový humus, jak v předchozím článku komentuje moje kamarádka Jana (ta to musela mít ještě horší) - mohla jsem si napsat, co jsem chtěla. (Takže zkopírovat vlastní blogový článek, lehce ho předělat a dohodit k němu fotku, byla brnkačka.)
 

Jsem (?) blbá jak „štolverk“

Čtvrtek v 14:24 | ALKA |  Společnost a já
Nejdřív musím napsat, co je podle mé sudetské němčiny zdejší slovo "štolverk". Je to nepotřebné nářadí. Nepotřebné může být odjakživa, nebo po rozbití, zničení. Ve finále to je ještě horší než malované sáně v létě (malované jsou zbytečné i v zimě), případně je to platné jak mrtvému zimník.

Takhle blbá jsem se ukázala - teda sama sobě. Skrzevá brigádu na internetu.

O čtyři roky později, o měsíc dřív

18. května 2017 v 12:06 | ALKA |  Prostě sranda (společenská)
Tak jsem vyrazila k zubaři. Ta dvojka vpravo dole, co se mi začala viklat loni v září, naštěstí sice nevypadla, ale také se neusadila. K tomu jsem si letos o Velikonocích urazila kus sedmičky vlevo dole. Započítám-li jen silou vůle držící 16 let starý můstek vpravo nahoře, přestávala jsem mít v puse místo, kudy kousat.

Proto ten zubař. Disciplinovaně jsem se někdy po 1. květnu objednala na půlku měsíce v 12,30 hodin. A včera vyrazila; mám to autobusem tři zastávky a pak ještě kus pěšky. Dojdu k vile, v níž můj spolužák z gymplu provozuje stomatologii - v přízemí; v patře bydlí. Dveře do baráku nikde. Teda po chvíli jsem je našla, ale na druhé straně. Původní zrušeny, udělán nový vlez a u něho cedulka stomatologické laboratoř a jméno zubařovy dcery.

Leč i tak jsem zazvonila. I dověděla jsem se, že zubař má ordinaci naproti přes silnici, o ulici vejš. Posléze jsem našla, počkala na konec polední pauzy a usadila se v čekárně.

"Já vás tu nemám", povídá mi sestra. "Kdy jste se objednávala?"

"Někdy hned po prvním na půlku měsíce a 12, 30 hodin", povídám jí já, neb na hodinkách už mám 13,10.

Posléze sestra vychází (čímž potvrzuje ceduli na dveřích Neklepat, sestra vychází) a sděluje mi, že sice jsem objednaná na 12, 30 a na půlku měsíce, ale června. Hele já chodím všude s časovou rezervou, ale v předstihu o měsíce? To si ještě s Alzheimerem budu muset povykládat!

Nicméně mi rovněž sdělila, že mě pan doktor veme.

"Víš, kdys tu byla naposledy?"

"Před třemi lety; říkala jsem Ti, že na preventivky budu chodit pravidelně každé tři roky, páč doba, kdy tu budu furt, jednou nastane. A zdá se, že nastává."

"Jo tak se podívej", ukázal mi zubař v počitadle své zápisy. Bez 10 dní to jsou 4 roky, co jsem u něj nebyla. Zachraňuji situaci:
"Aspoň jsem tu o měsíc dřív". Neprošlo to, pravil, že tím hůř, neb mám dva průšvihy v jednom. Jestli on taky nějak moc nekouká na reklamy…2 v 1.

Dotovaným amalgámem (takže jsem doplácela "jen" 153 koruny) mi opravil tu uštíplou sedmičku, zrentgenoval mi jedničky a dvojky dole, abychom zjistili, co s nimi - no a nakmitnu toho objednaného 15. června.

Na to se těším, protože mi udělá otisky, domluvíme se, jestli vyškubne jeden zub, nebo čtyři, podle toho udělá můstek…když to bude na 4 zuby, tak ho budu chtít z moduritu, kterej si koupím…

To zas bude hitparáda.


P. S. Tohle jsem smázla z blogu na iDnes (čtenářů pod 400); ale mně se tenhle fejetónek líbí. Takže jak jsem byla pravila - politika bude na iDnes - viz http://krehotova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=604872 a sem budu psát VESELÉ ZÁŽITKY ZE SVÉHO ŽIVOTA.
Teda dokud to místní technické problémy dovolí.
 


Výroční sebereflexe

3. května 2017 v 7:07 | ALKA |  Prostě sranda (společenská)

Začátkem dubna jsem si přečetla, že Baruschka má dvouleté výročí založení blogu. A nějak jsem si vzpomněla, že jsme tou dobou blogersky zjistily, že obě začínáme. Já mám "výročí" (dvouleté, žádná bomba ) blogu 29. května. Taky jsem tu začala 2015. Já ovšem na výročí nijak zvlášť nejsem. Ani na narozeniny a tak. Leč přesto jsem se zamyslela. Nad svým blogem.

Pár článků jsem za ty dva roky smázla; nic podstatného. Pár jsem jich nenapsala - páč to nebylo tak úplně o mně; a své děti, přátele, kámoše ba ani známé sem nezatahuji, když se domnívám, že by se jim to nelíbilo. Ačkoliv problém by to příliš velký nebyl - jednak mě někteří nečtou; druhak další o blogu ani neví; treťjak - všichni by to zkousli. Přesto nenapíšu fejetónek zvaný "Hloupý Honza", ani drsňárnu "Sociálka a příspěvek na péči? - Zabít! Zákony i mnohé zaměstnance", natož pak chuťovku "Minula mě mrtvice - 3 + kk za 22 tisíce". (To jen letos!!!)

Kdo stojí za půl miliardy?

26. dubna 2017 v 12:45 | ALKA |  Mé kritické (?) myšlení
Vyloučím-li ty, které jsem porodila a za něž bych dýchala, dala život, případně duši - zkrátka cokoliv, přičemž nic z toho nelze vyčíslit penězi - tak za půl miliardy nestojí naprosto nikdo a nic. Už vůbec ne přímá volba prezidenta, do čehož se nám teď vrhli kandidáti na tohoto.

Půl miliardy za starce s virózou...půl miliardy za búkmejkra...půl miliardy za zcela neznámého někoho kohokoliv...

Další články


Kam dál